Dnešní Reč uzavírá redakční článek těmito slovy:
„Německá vláda se snaží zachránit Německu vnitřní jednotu a rozštěpit dohodové mocnosti. Naši ‚pravdovci‘ všemožně podkopávají jednotu revolučního Ruska a štvou ruskou vládu proti spojeneckým vládám Anglie a Francie. Nemáme snad právo říci, že Leninovi ‚hoši‘ pracují pro von Bethmanna-Hollwega a pro Viléma II.?“
Ne, páni kapitalisté, nemáte právo to říkat. Právě my pravdovci a jenom my nejenže nezachraňujeme v Německu vnitřní jednotu, ale naopak ji rozbíjíme.
To je fakt, který ruští páni kapitalisté nesprovodí ze světa žádnou lží.
Fakt je, že my pravdovci a jedině my žádáme, aby se němečtí socialisté bezpodmínečně a okamžitě rozešli s německými Plechanovy, tj. se Scheidemanny, a s německými „centristy“, tj. s lidmi, kteří kolísají a nedokážou se se Scheidemanny zásadně a definitivně rozejít.
Fakt je, že my pravdovci a jedině my hájíme jednotu výhradně se dvěma skupinami německých socialistů (Spartakus a Dělnická politika), skupinami, které se ztotožňují s politikou Karla Liebknechta, tj. politikou rozbíjení vnitřní jednoty v Německu. Politika Karla Liebknechta skutky a ne pouze slovy rozbíjí „vnitřní jednotu“ kapitalistů a dělníků v Německu.
Karl Liebknecht si jasně uvědomoval, že němečtí kapitalisté a jejich Vilém jsou imperialisté, tj. lupiči, a proto poslal už konferenci v Zimmerwaldu (v září 1915) dopis, který nebyl uveřejněn, neboť tehdy ještě pracoval Liebknecht legálně. Ale všichni, kdo v Zimmerwaldu byli, ten dopis znají.
V tomto dopise byla výzva: Ne občanské příměří, ale občanskou válku!
Takhle propagoval „vnitřní jednotu“ v Německu Karl Liebknecht, který smýšlí stejně jako my. A tohle jsme hlásali v německém překladu naší, pravdovské (Zinovjevovy a Leninovy) brožury Socialismus a válka.
A Karl Liebknecht to nejen říkal, ale také tak jednal. Z tribuny německého parlamentu vyzval německé vojáky, aby obrátili zbraně proti své německé vládě, a pak šel na pouliční demonstraci s revolučními letáky nazvanými Pryč s vládou!
Takhle se stoupenec naší pravdovské politiky Karl Liebknecht „snažil zachránit vnitřní jednotu v Německu“. A za tohle teď trpí v káznici.
Nejenže všechen tisk německých kapitalistů označuje Karla Liebknechta přímo za zrádce a věrolomníka, ale ze zrady nebo z anarchismu ho více nebo méně otevřeně obviňují i všechny listy německých Plechanovů.
Kapitalisté ve všech zemích zaplavují proudy lží a pomluv, nadávek a obvinění ze zrady ty socialisty, kteří jednají jako Karl Liebknecht v Německu a jako pravdovci v Rusku, tj. ty, kteří rozbíjejí „vnitřní jednotu“ dělníků s kapitalisty každé země, s Plechanovy každé země a s „centristy“ každé země a kteří vytvářejí jednotu dělníků všech zemí, aby zastavili lupičskou, loupeživou, imperialistickou válku a zbavili veškeré lidstvo jařma kapitálu.
V Německu osočují kapitalisté ze zrady Karla Liebknechta a jeho přátele. V Německu také našemu soudruhovi Karlu Liebknechtovi nejednou vyhrožovali lynčováním. Mluvil o tom dokonce německý Plechanov — sociálšovinista David. V Rusku osočují kapitalisté ze zrady pravdovce. V Anglii osočují kapitalisté ze zrady skotského učitele MacLeana, který rovněž trpí v káznici za stejný zločin, za stejnou „zradu“, z jaké je obviňován Karl Liebknecht a my, pravdovci.
Ve Francii vězní kapitalistická republikánská vláda Francouze Contenta a Rusa Rajeva za to, že vydali provolání nazvané Míru dosáhneme násilím.
Pánové z Reči, páni ministři, páni členové revoluční vlády! Zavřete nás pravdovce do žalářů nebo přikažte ruskému lidu, aby nás do nich zavřel! Pak budete v praxi napodobovat politiku „spojenecké“ (s carem Mikulášem II., neboť ten uzavřel spojeneckou smlouvu!) kapitalistické Anglie, která vězní anglické pravdovce.
Pryč s „vnitřní jednotou“ dělníků a kapitalistů ve všech zemích, protože tato „jednota“ odsoudila a odsuzuje lidstvo k hrůzám lupičské, imperialistické války, vedené za zájmy kapitalistů!
Ať žije jednota takových socialistů a dělníků všech zemí, kteří sympatizují s Karlem Liebknechtem nejen slovy, ale i skutky dělají stejnou politiku proti svým kapitalistům!
Napsáno 14. (27.) dubna 1917
Otištěno 15. dubna 1917
v Pravdě, č. 33