Mirko Honcović
Letošní ročník Prague Pride dokázal jeden nový a významný fakt. Dokázal, že je možné působit v tomto hnutí otevřeně z pozice marxistů, oslovovat lidi marxistickými materiály a smělou a konkrétní revoluční teorií, a dosahovat u toho výborných výsledků. Pravda, ne všichni účastníci Prague Pride jsou marxismu nakloněni. Však také ne všichni jsou pracující. A samotné vedení celé akce je ryze kontrarevolučního charakteru, sponzorované nadnárodními společnostmi, které si snaží skrze toto hnutí dělat reklamu. Ovšem většinu účastníků akce tvoří pracující a studenti různých sexuálních orientací, přičemž mnozí z nich zažívají ve svých životech a zaměstnáních dvojí útlak – jednak z jejich třídní proletářské pozice, a jednak z důvodu jejich sexuální orientace. Na tyto lidi jsme soustředili naší pozornost s naším stánkem na sobotní demonstraci Prague Parade, přičemž jsme získali velmi dobrou odezvu. Cílem každého skutečného marxisty je totiž sjednotit pracující, bez ohledu na sexuální, rasovou, národnostní či jinou příslušnost v boji s buržoazií, za dosažení socialismu, a za rozbití archaické formy „tradiční rodiny“.
Dvě strany mince
Duhové hnutí je třeba v první řadě umět správně analyzovat. Jedná se o hnutí plné vnitřních kontradikcí kdy, jak už bylo uvedeno, jeho většinovou část tvoří gayové ze studentského a proletářského prostředí, zatímco jeho vedení, podporované kapitalistickou státní byrokracií, se sestává z lidí, kteří mají vůči většině tohoto hnutí naprosto antagonické zájmy. A je důležité poznamenat, že my jakožto marxisté nemáme nic společného s buržoazním vedením a sponzory duhového hnutí (bez ohledu na sexuální orientaci těchto lidí), a tím méně s liberálními politiky, kteří si na základě tohoto hnutí snaží získat volební popularitu.
Právě naopak. Jakožto marxisté vstupujeme do tohoto hnutí jako přímí protivníci jeho vedení. Svou sílu v rámci tohoto hnutí stavíme na získání proletářské a studentské části hnutí na svou stranu. Vnímáme přitom dialektické procesy, které probíhají pod povrchem celého hnutí, kdy přechod kvantity třídního napětí v rámci současné krize světového kapitalismu v kvalitu projevenou v rozporu původní jednoty buržoazních a pracujících homosexuálů způsobí neodvratně otevřený rozkol na třídním základě.
Je známkou kvalitního marxisty, pokud dokáže na základě kvality vlastní argumentace získávat pracující a studenty na svou stranu. Tím více to platí v zemi, kde stalinistická degenerace původního dělnického státu způsobila jeho pád, a vytvořila značný prostor pro antikomunistickou demagogii. Nutno dodat, že stalinská degenerace revoluce způsobila i následné pronásledování homosexuálů, a ilegalizaci jejich sexuality navzdory tomu, že to byla Říjnová revoluce, která jako první dala homosexuálům a heterosexuálům v původní Sovětské společnosti stejná práva. V tomto ohledu neexistují žádné zkratky. Neexistuje možnost osekání naší revoluční analýzy na sérii nic neříkajících hesel. Proto věnujeme ve své politické činnosti takovou pozornost vlastní teoretické přípravě. Síla buržoazní antikomunistické demagogie nikdy nesmí marxistu zastrašit. Každý marxista se musí vždy snažit si najít cestu k pracující třídě, jejíž zájmy míní reprezentovat, a kterou chce vést k socialistické revoluci. Musí v ní mít plnou důvěru. Musí být připraven trpělivě vysvětlovat a zodpovědně analyzovat v diskuzi se všemi, kteří mu chtějí naslouchat.
Alternativu uvnitř hnutí, nikoliv mimo něj!
Na české levici však existuje skupina lidí, kteří zjevně vnímají jako pohodlnější nepůsobit přímo v tomto hnutí, ale snažit se vytvářet hnutí alternativní a paralelní. Na této bázi je založena platforma „AltPride“. Argumentace těchto lidí je založená na tom, že hnutí Prague Pride je prohnilé komercí a deformované. To je něco, v čem se s těmito lidmi jakožto marxisté plně shodujeme. Naprosto se však rozcházíme v řešení této problematiky. Zatímco se my, jakožto marxisté, snažíme působit přímo uvnitř hnutí samého, získávat lidi na svou stranu a bojovat s nimi proti této prohnilosti, AltPride se snaží vytvořit si hnutí vlastní. Hnutí „čisté“ od této komerce. Hnutí nepošpiněných.
Přístup AltPridu, navzdory tomu, že jejich aktivity často navštěvují sympatičtí a dobromyslní lidé, je v tomto ohledu ryze sektářský a ultralevičácký. Problém je v tom, že snaha vytvořit si své vlastní hnutí na základě malé bezvýznamné platformy vede k izolaci těchto lidí od skutečného hnutí, a to z pravidla do malé sociální bubliny - sekty, kdy jsou jejich aktivity navštěvovány pouze skupinou lidí, co se vzájemně dobře znají. Řadový student či pracující zároveň nemá o této platformě ani potuchy.
Distancovat se od takového autonomního pseudohnutí není sektářské. Není sektářské se vyhýbat spolupráci s malými izolovanými skupinkami, které nemají takřka žádný společenský dosah, a ani se jej nesnaží účinně vytvořit. Sektářské je tvořit si své vlastní izolované hnutí mimo hnutí, kterému je věnována skutečná pozornost mas.
Nezpochybňujeme naprosto, že v rámci platformy AltPride působí v současné době více lidí, než v české sekci Mezinárodní Marxistické Tendence. V obou případech se však jedná o malé skupiny, přičemž zatímco jsme my, jakožto organizace soustředili své nevelké síly na duhové hnutí samé organizováním stánku s našimi materiály, nejvyšší formou působení v duhovém hnutí ze strany AltPridu bylo, když několik jeho přívrženců pochodovalo s jejich bannerem a pikety v rámci sobotního průvodu. A zatímco my jsme prodali desítky našich magazínů a získali několik kontaktů, členové AltPridu si maximálně tak vykřičeli hlasivky ve snaze na sebe za každou cenu upozornit v rámci sektářské egoistické mentality, že celé hnutí musí z důvodu jejich čistoty přijít za nimi, a nikoliv oni za hnutím. Pořád je to ale asi lepší, než za snahu na sebe upozornit riskovat placení nesmyslných pokut za narušování veřejného shromáždění blokádou jednoho z alegorických vozů.
Nutnost jasného programu
Další ze zřejmých slabin platformy AltPride je fakt, že z jejich strany není minimálně běžnému smrtelníkovi zřejmý jejich konkrétní jednotící program. Něco, čím by mohli tyto běžné smrtelníky oslovit. Vlastně programu zjevně není věnována takřka žádná pozornost. Celkově je platforma složena z přívrženců různých malých skupin s rozdílnými názory. Neznáme obsah jejich interních mítinků, ovšem veřejně je program AltPridu omezen zejména na prázdná hesla o smrti pro patriarchát a kapitalismus. Smrt kapitalismu a patriarchátu si samozřejmě přejeme i my. Bez celkové analýzy je však heslovitý obal pouhým rohlíkem, kterým se snaží platforma společnost opít.
My, jakožto marxisté si uvědomujeme, že je nemožné skutečně bojovat za osvobození a zrovnoprávnění sexuálních menšin a zároveň i žen bez odvážné snahy o rozbití formy "tradiční rodiny", jakožto archaické a zaostalé formy malé hospodářské jednotky, kde je žena otrokem domácích prací a péče o děti, a vedle které je homosexuální partnerství vnímáno vládnoucí třídou jako neužitečná deviace, která neslouží k produkci nových generací proletářů pro jejich fabriky.
Rozbití okovů rodiny přitom neznamená násilné odebírání dětí, ani nevraživost mezi sourozenci. Znamená zespolečenštění odpovědnosti za budování nových generací. Zespolečenštění prací, které je dnes nucena vykonávat každá jednotlivá žena, v rámci každé jednotlivé rodiny.
Rodina se však nedá nechat zmizet, musí se překonat. A bylo by naprosto nevědecké, idealistické a utopické myslet si, že může zmizet v rámci zachování materiálních podmínek současného krachujícího světového kapitalismu. Toto je důvod, proč je nutné ze strany marxistů vnímat například feminismus jako projev pokrytectví maloburžoazie. Jediná cesta ke skutečnému osvobození žen a sexuálních menšin vede skrze jednotu pracujících všech národů, ras a pohlaví v boji za překonání kapitalismu. V boji za socialismus.
Revoluce nemůže plně vyrovnat pozici mužů a žen, třeba co se týče porodních bolestí. Může však připravit materiální základnu pro plné společenské zrovnoprávnění pohlaví, na bázi zajištění společenských služeb péče o potomstvo a domácnost. Zároveň může přinést důstojnost a rovnoprávnost všem formám partnerství, a připravit materiální základnu pro to, aby se každý člověk mohl svobodně rozvíjet po všech stránkách, i po stránce vlastní sexuality.