Při demonstracích v 60. letech minulého století, bylo normální slyšet na západě v mírových průvodech skandování „Ho, Ho, Ho Chi Minh, we will fight and we will win!“ Jakožto poctu vietnamskému stalinistovi, který hrál vedoucí úlohu v boji proti americké okupaci. Ti více uvědomělí z řad protestujících měli vlastní slogan ke skandování „Ho, Ho, Ho Chi Minh — how many Trots did you do in?“ Tím poukazovali na masakr vietnamských trockistů stalinisty v roce 1945. Po více jak šedesáti letech je tento masakr zapomenut…
Vietnamští trockisté bojovali za nezávislou třídní politiku proti francouzským a japonským imperialistům, proti stalinistům a dalším nacionalistům. Jejich vybíjení, které Ho Či Minhovi vydláždilo cestu k moci, podtrhuje samotnou podstatu stalinistické revoluce ve Vietnamu, která vynesla k moci novou vládnoucí elitu. Budiž nám Vietnam příkladem toho, že i k nejúspěšnějšímu nacionalistickému hnutí musíme přistupovat nanejvýše kriticky!
Historické pozadí
Od 80. let 19. století byl Vietnam součástí francouzského koloniálního impéria v Asii. Samotný Vietnam sestával z 3 oddělených států. Tonkin – na severu, s hlavním městem Hanojí. Tonkin a Annam (střední část Vietnamu) tvořili jeden francouzský protektorát. Na jihu byla francouzská kolonie Kočinčína, s hlavním městem Saigon.
Komunistická strana Indočíny byla založena roku 1930 pod vedením Nguyena Ai Quoca, který si později začal říkat Ho Či Minh.
Prvními vietnamskými trockisty, byli studenti žijící ve Francii. Roku 1932 došlo k rozdělení na 2 skupiny. Jedna se jmenovala po svých novinách, La Lutte (Boj), tu vedl revolucionář Ta Thu Thau. Druhá se též jmenovala po svém tiskovém orgánu a to Říjen.
Mezi lety 1933 a 1937 se skupina La Lutte podílela na sjednocené frontě s KSI a dalšími marxisty. A povedlo se jim dostat členy La Lutte do saigonské městské rady a to včetně Ta Thu Thaua.
Říjnová skupina podporovala La Lutte, ale byla k ní kritická pro příliš těsnou spolupráci s KSI. Sjednocená fronta se rozpadla poté, co KSI začala podporovat lidové fronty a hájila „Moskevské procesy.“
Obě trockistické skupiny si vedly velmi dobře v dělnickém hnutí. V roce 1937 založili Fédération Syndicale du Name Ky.
Federace měla aktivní výbory minimálně v 39 velkých podnicích v Saigonu a Čolonu, včetně vládní zbrojnice, dráhách, tramvajových linkách, ve vodárnách a elektrárnách i naftařské společnosti. Dále na farmách produkujících rýži, keramických dílnách, cukrových rafineriích, destilerkách a v docích.
Trockisté byli dominantní silou při stávkové vlně v Kočinčíně na konci roku 1936 a začátkem roku 1937.
La Lutte pokračovala ve vydávání svých novin ve francouzštině a v roce 1939 začala vycházet i jeho vietnamská jazyková verze, Tranh Dau. Při volbách do kočinčínské koloniální rady v roce 1939, získali tři trockisté z La Lutte, Ta Thu Thau, Tran Van Thach a Phan Van Hum, 80% veškerých hlasů a tak na hlavu porazili konstitucionalisty, stalinisty a všechny ostatní. Roku 1939 měla skupina okolo 3 000 aktivních registrovaných členů.
Říjnová skupina byla též aktivní. Jejich legální noviny Le Militant byl zakázán v roce 1937 pro podporu stávek.
Na to odpověděla skupina tím, že znovu začala vydávat noviny Říjen, jakožto polo-legální tiskovinu. Spolu s ním začali vydávat i noviny Tia Sang (Jiskra), nejdříve jako týdeník, později už deník.
Na začátku 2. světové války zatkla francouzská koloniální policie na 200 stalinistů a trockistů a tak donutila organizace přejít do ilegality.
1945
V březnu 1945 si Japonci, okupující francouzskou Indočínu od roku 1940, rozdělili správu území s francouzskou loutkovou vládou.
Po svržení amerických atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki Japonsko 15. srpna 1945 kapituluje. Toto vakuum spustilo revoluční situaci v níž se několik sil pralo o moc.
Roku 1941 svolal Ho Či Minh konferenci do Číny, aby oznámil založení Viet Minhu (zkratka Viet-nam dot-lap dong minh –Liga za nezávislost Vietnamu)
18. srpna 1945 získal Viet Minh vládu na Hanojí a začal organizovat své složky na jihu. Stalinistická doktrína té doby však říkala, že je nutné podporovat spojence v čele s USA, Velkou Británii a Francií, jakožto cestu „národního osvobození.“
Říjnová skupina se ke konci krvavé války reorganizovala jakožto Mezinárodní komunistická liga (MKL), tomu se tak stalo v srpnu roku 1944. Měla desítky členů, ale mnozí z nich byly zkušenými kádry. Skupina La Lutte se znovu zformovala v květnu až červnu 1945.
V Saigonu se Spojená národní fronta (SNF) chopila moci po kapitulaci Japonců. V SNF působili nacionalisté jako: Strana pro nezávislost Vietnamu, Předvoj mládeže a náboženské sekty jako Hoa Hao a Cao Dai.
Panuje jeden mýtus šířený stalinisty a ochotně přejímán akademiky, že se La Lutte účastnila SNF, to jsou prachsprosté lži!
Abychom však nevyvraceli pomluvy pomluvami stylem „jedna paní povídala.“ Oficiální dokumenty SNF ani La Lutte, ani MKL nezmiňují jakoukoliv účast, ba jen spolupráci La Lutte s SNF.
Tou samou dobou přešli dělníci do protiútoku a rolníci započali povstání. Jeho vrcholem se stalo vyhlášení komuny pracujících v provincii Tonkin. Dle výpovědi svědka a člena MKL Ngo Vana: „Povstali pracující v Hoa-gay v okresu Kapmhu (aglomerace s asi 300 000 lidmi), zakládali dělnické rady a na jejich základech založili skutečnou vládu proletariátu. Pracující převzali kontrolu nad doly, tramvajovými linkami, dráhami a telegrafní sítí. Pozavírali podnikové vedoucí a koloniální policii, zničili lokální aparát starého imperialistického státu… Všechny výrobní síly byly pod kontrolou organizačního výboru, voleného a plně ovládaného dělníky. Byl zaveden princip rovného platu pro intelektuální i manuální povolání. Veřejný pořádek byl dodržován ozbrojenými dělníky. Během 3 měsíců své existence (od konce srpna do prosince 1945) proletářská vláda ustálila těžbu, zabezpečila ekonomický chod a rozvoj regionu a podnikala velký boj proti analfabetismu, zavedla též příspěvky v nemoci.“
První lidové výbory byly organizovány v Saigonu 19. srpna.
MKL byla velmi aktivní při zakládání výborů k převzetí moci na místní úrovni, zorganizovala jich na 150 za tři týdny! Proto ustanovili přechodný ústřední výbor, aby koordinoval tyto lidové výbory a to pod vedením trockistů.
MKL měla svou vlastní tiskárnu a tisk, každé tři hodiny vysílala svá politická direktiva mezi lid ve formě komuniké.
Dle výpovědi svědka a člena MKL Lu Sanh Hanha: „19. srpna, dělníci v saigonském okresu Ban Ko byli prvními, kteří se pustili do akce a založili první lidový výbor na jihu. Někteří vyšli do ulic s armádními puškami, které ukořistili Japoncům a po dlouhou dobu je skrývali. Jiní měli pistole všelijakého a pochybného původu.“
Mezitím, La Lutte rozšířila své aktivity do hanojského regionu a začala tam vydávat svůj tisk Tranh Dau (Boj) s nákladem údajně víc jak 15 000 výtisků.
21. srpna prošla tří-set tisícová demonstrace Saigonem. Trockisté volali po vyzbrojen í pracujících, vytvoření Národního shromáždění a „dělnicko-rolnické vládě.“
22. srpna saigonští stalinisté pod vedením Tran Van Giaua nařídili SNF rozpuštění. Členové Předvoje mládeže přeběhli k Viet Minhu. 25. srpna Viet Minh okupoval všechny kanceláře SNF a organizoval velké demonstrace, aby konsolidoval svou moc nad všemi třemi částmi Vietnamu.
Na 2. září svolali stalinisté velkou demonstraci, aby vyhlásili nezávislost a (jak ironicky) přivítali přicházející spojenecké vojáky. Na 400 000 lidí pochodovalo Saigonem, aby do nich na konci začali střílet navrátivší francouzští koloniální vojáci.
4. září nařídil lidový revoluční výbor vyvlastnění továren. 6. září začala vláda Viet Minhu s očerňující propagandou proti trockistům, v ten samý den, co se Britové vylodili ve Vietnamu. Následujícího dne vydal Tran Van Giau nařízení o odzbrojení všech nevládních organizací. Jak záhodně pro imperialisty, že?!
Vláda Viet Minhu nechala pozavírat členy lidových výborů v Saigonu. Podle Lu Sanh Hanha: „14. září vyslal stalinistický velitel policie, Duong Bach Mai, ozbrojený oddíl k budově ústředí výborů, policie budovu obklíčila za plného jednání.
Zachovali jsme se jako praví revoluční militanti. Dovolili jsme jim nás zatknout bez násilného odporu, i když jsme je přečíslovali a byli jsme všichni dobře ozbrojeni. Sebrali naše samopaly, pistole, obrátili naruby naše ústředí. Rozmlátili nábytek, roztrhali vlajky, ukradli psací stroje a všechny dokumenty spálili.“
Saigonské povstání
Během noci z 22. na 23. září 1945, začali Francouzští vojáci s podporou Gurkhů pod britským velením znovu ovládat policejní stanice, pošty, centrální banku a saigonskou radnici. Někteří Francouzi chtěli dokonce stahovat Vietnamce zaživa z kůže, aby si udělali „kožené sandály.“
Tyto novinky zapříčinili povstání dělnické třídy v částech města. Exploze byly slyšet po celém městě. Toto hnutí vypuklo najednou, živelně, bez jakéhokoliv směřování.
Podle Ngo Vana: „Rebelové nebyli homogenní skupina, byli mezi nimi členové lidových výborů, Předvoje mládeže, náboženské sekty a dokonce i některé „méně ortodoxní“ skupiny stalinistů.
Dělníci ve velké tramvajové vozovně v Go Vap u Saigonu, za pomoci MKL, vytvořili šedesáti člennou dělnickou milici. Milice volala po vyzbrojení dělníků a přípravě na boj s britskými a francouzskými imperialisty.
1. října bylo oznámeno příměří. 5. října přijel generál Leclerc, hlava francouzských expedičních sil, aby nastolil opět „právo a pořádek“ a vybudoval „silnou Indočínu, jakožto součást Francouzské unie.“ V následujících měsících, převzali Francouzi opět kontrolu nad Vietnamem se souhlasem Viet Minhu.
V březnu 1946 podepsal Ho Či Minh s Francouzi dohodu, aby přivítal navrátivší francouzské vojáky a znovusjednotil zemi pod francouzskou zástavou. Až po znovuzavedení přímé koloniální správy začal Viet Minh bojovat za nezávislost, začali boj, který v roce 1954 vyhnal Francouze a roku 1975 Američany.
Represe
Stalinisté bojovali za zničení moci lidových výborů, které spontánně povstaly ve městech. Svou moc si postavili na nacionalistické demagogii, ozbrojeném násilí a politických vraždách konaných tajnou policií, Ty Cong-Au.
Viet Minh netoleroval žádné tendence, co by se jen pokoušeli o kritiku. S takovými tendencemi se vypořádali fyzickou likvidací. Členové La Lutte byli prvními obětmi tohoto masakru, stalinistického teroru. A to i přes to, že tato skupina vydala prohlášení, v němž „kriticky podporovala vládu Viet Minhu.“
Ta Thu Thau byl zavražděn za dosud neobjasněných okolností. Tran Van Thach, Nguyen Van So, Nguyen Van Tien a další pracující byli zavražděni v Kien-an 23. října 1945. Phan Van Hum a Phan Van Chanh „zmizeli“ kdesi na území kontrolovaném partyzány v Kočinčíně. Nguyen Thi Loi byl zabit v Binh Dang (Čolon) v říjnu 1945. Le Ngoc a Nguyen Van Ky, členové MKL, byli umučeni Ty Cong-Au začátkem roku 1946. Další členové MKL, jako Hinh Thai Thong byli zmasakrování a naházení do masových hrobů se stovkami dalších lidí.
Budiž věnována věčná památka těmto hrdinům revoluce.
Horníci z Tonkinské komuny byli rozehnáni vojáky Viet Minhu. Dělnické rady rozmetány… Na venkově byla půda farmářů opět vrácena původním velkostatkářům.
Krvavá role Ho Či Minha
Ho Či Minh byl vůdcem stalinistů ve Vietnamu po skoro čtyři dekády. Vedoucí hnutí z Hanoje od roku 1945, do jeho smrti v roce 1969. Byl autorem myšlenky vyvraždění vietnamských trockistů, jestli ne i jejím fyzickým realizátorem…
V roce 1939 napsal tři dopisy, které připravily půdu pro tyto masové vraždy. Popsal trockisty jako „tlupu kriminálníků, posluhovače fašismu a nejzavrženíhodnější zrádce a špiony!“ (10. května 1939) Členům KSI začal vykládat, že trockisté jsou „kolaboranti s okupanty“ a „sabotují hnutí.“ (7. července 1939). Tvrdil, že trockisté dostávají měsíčně od Japonců 100 000 dolarů! Ve zprávě, kterou psal toho času, volal po „politickém zničení trockistů.“
V říjnu 1945 vydal tiskový orgán KSI v Hanoji článek: „Trockistické bandy musí být okamžitě zničeny!“ V únoru roku 1946 řekl ministr vnitra: „Ti, kteří přiměli rolníky k zabrání půdy, budou bez milosti potrestáni.“
Když byl Ho Či Minh v Paříži koncem 1945, francouzský trockista Rodolphe Prager, se ho zeptal, jak a proč byli vietnamští trockisté zavražděni. Řekl, že za to byli zodpovědní místní vůdci Viet Minhu, které nebylo kvůli podmínkám možné ovládat z Hanoje.
Na té samé cestě mluvil s francouzským socialistou Danielem Guerinem. Ten se též zaobíral osudem Ta Thu Thaua. „Strýček Ho“ mu řekl: „Všichni, kteří nebudou následovat linii danou mnou, budou smeteni.“
V oficiálním vyjádření Ho Či Minhovi vlády, z roku 1960 k Srpnové revoluci stálo, že museli odhalit „sabotéry“ a tak byli nuceni „zatknout vůdce trockistických band.“
Budiž nám toto příkladem tragédie a hrdinství vietnamských soudruhů, kteří položili svůj život za lepší svět.
Další informace je možné najít na adrese http://www.marxist.com.