Vyhledat
  • IMT

Posílení revolučních nálad v Polsku po prvním týdnu učitelské stávky

Henryk Kozlowski

Přeložili a upravili: Radim Ivanovič, Mirko Honcović


Stávka polských učitelů, která začala 8. Dubna, zaznamenala podstatnou změnu v situaci v Polsku, zemí oslavovanou pro úspěšný přechod ke kapitalismu, po kolapsu stalinistického režimu v roce 1989. Třídní boj je však znovu na pořadu dne. Nyní, největší učitelská stávka v Polské historii vstoupila ve svůj druhý týden a stává se katalyzátorem pro potlačovaný vztek mládeže a pracující třídy.




Lenin jednou po Ruské revoluci uvedl, že může existovat několik desetiletí, kdy se nic neděje, a poté se během období několika týdnů píší dějiny – myšleno ve smyslu, že prožití mnoha událostí v malém časovém rozmezí může vytvořit náhlý skok ve vědomí mas. 8. duben zaznamenal největší stávku učitelů v celé historii Polska, nejenom kvůli počtu lidí, ale taky pro její sociální a politické rozpětí. Podle Polského svazu učitelů (ZNP), kolem 15,000 škol, školek a univerzit (Což je necelých 80 procent z celkového počtu) momentálně stávkují na dobu neurčitou, uprostřed zkouškového období. Stávka se stala významným bitevním polem, které slouží, jako způsob sebevyjádření pro zadržovanou nespokojenost, která se hromadila několik let, né-li desetiletí. Stávka se též stala ukázkou třídního boje. Učitelé se studenty a celá Polská pracující třída si bere z této zkušenosti velmi důležité ponaučení.


Výbory stávek operují téměř ve všech polských velkoměstech, městech a vesnicích. Aby mohly fungovat, potřebují podpisy stávkujících každý den, ale učitelé v tomto ohledu stojí pevně. I přes tlak zkoušek, byla stávka podpořena netradiční ukázkou solidarity ze strany studentů i žáků. V těchto školách byly vypracovány ankety, které prokazují, že 60-80 procent žáků podporuje stávkující. Demonstarce na podporu stávky se objevovaly ve městě za městem a na vesnici za vesnicí, v celé své spontální kráse. Drtivá většina učitelů a studentů, kteří organizují protestní skupiny v jejich školách, vybírají peníze pro stávkový fond nebo vyjadřují podporu na různých platformách. Fond této stávky, otevřený ZNP ve čtvrtek, už vybrala 5 miliónů zlotých, přibližně ekvivalent 10,000 týdenních mezd pracujících. To ukazuje, že dopad tohoto sporu není omezen jen na učitele, ale v plné své kráse dosahuje do hloubek společnosti. Především je to kvůli velikosti stávky a odhodlanosti, kterou učitelé projevili, ale také kvůli roli, kterou hrají učitelé ve společnosti: každý pracující zná nějakého učitele, nebo má dítě, které je touto stávkou dotčeno. Stávka se stává hlavním tématem každodenní diskuze v obchodech, barech a sociálních sítích, a má obrovský dopad na každou vrstvu populace.


Společenská nálada směřuje k tomu, že se tato stávka bude zostřovat a zintenzivňovat. V interview Wyborcza.pl, jedna učitelka řekla, že stávkové metody sestřiček a policistů v minulosti ukazují, že cesta nejmenšího odporu nikam nevede. “Z této zkušenosti jsme se poučily,'' řekla. Další učitel z Varšavy řekl: “Já osobně si myslím, že stávka by se měla zostřovat. Vláda si s námi hraje a dělá si s námi co chce, a my na to nereagujeme.” Spousta dalších komentářů s tímto souhlasí, protože se podle nich jen tak dá dosáhnout zdárného vítězství. Tato explozivní nálada oprávněně děsí vládu PiS. Ale také to zapříčiňuje strach mezi vůdci ZNP, kteří jsou vystavováni tlaku z jejich vlastních řad. Vedení Solidarność, které podepsalo dohodu s vládou, vyprovokovalo krizi v ZNP, a rovněž čelí rebélii z jejich řad. Tito rebelanti se označují za ty, kteří se zavázali ke stávkové podpoře ZNP.


Obnažení reakční vlády



"Učím vědu za drobné..." "Já pohádky za velký prachy "

Vládnoucí, pravicová Právo a Spravedlnost (PiS) zaujala pevný postoj vůči učitelům, odmítá splnit cokoliv jiného než “nabídku”, která je momentálně na stole, která fakticky žádnou změnu nenabízí. OPZZ požaduje okamžité navýšení platu o 1,000 zlotých, zatímco vláda trvá na tom, aby se vyplácená mzda zvýšila o 9.6 procent v září, což by bylo následováno několika zvyšováním platu o pár procent v roce 2020-2023. Pro tohle vše by ale učitelé museli zvýšit úsilí a vlastní pracovní zátěž ve třídách. Stejně jako s jídlem roste chuť, jakýkoliv smysluplný ústupek stávkujícím učitelům dotyčné pouze povzbuzuje, popohání dále a odhaluje tvrzení o “nedostatku peněz”. Dále poskytuje inspiraci ostatním vrstvám pracující třídy, které čelí stejnému strádání jako učitelé, že jediný způsob, jak získat lepší pracovní a životní podmínky, je vzít věci do vlastních rukou.


Vláda se zřejmě cítila dostatečně sebejistá, aby vstoupila do otevřené bitvy s učiteli, kteří jsou hnáni vpřed krizí ve vzdělávacím systému. Nicméně, je žřejmé, že Polská vládnoucí třída zažívá vážné problémy ohledně toho, jak zvládnout tento konflikt. Přecenili svoji sílu a podcenili vůli pracujících bojovat. PiS dostal důvěru poté, co porazil Liberální opozici v bitvách o politickou kontrolu nad soudy, médii a jinými sekcemi buržoazního státu. Nicméně, přistoupil k tomuto současnému sporu, jako kdyby to byla další bitva tohoto typu. Ale místo potýkání se s vlažným odporem Liberální opozice, jsou zavedeni do víru významného konfliktu s důležitou sekcí pracující třídy.


Vláda, při několika příležitostech, zkusila vrazit klín mezi učitele a studenty, stejně jako mezi ostatní pracující. Také čeká, až se stávkující učitelé sami vyčerpají, než jim vnutí jejich, jak tomu oni říkají, „dohodu“. Nicméně, žádný z těchto manévru nevypadá, že by se setkával s účinkem. Jak učitelé, tak i studenti a pracující si uvědomili, že z jejich stávky se stává otevřená bitva proti vládě a všemu s ní spojeným.


Nadcházející volby do Europarlamentu odhalují praskliny v PiS

V každém případě, tento agresivní postoj PiS nutně neznamená sílu na straně vlády, ale spíše směs její degenerace a narůstající úzkosti z jedné z největších stávek, se kterými se kdy musela vláda vyrovnávat, od návratu kapitalismu po roce 1989. Blíží se například volby do Evropského parlamentu, které jsou brány PiS velice vážně. PiS je ale obviňována za to, že EU zastavila investice do Polska. I přes zdánlivou velkou podporu v průzkumech, PiS byla nucena uchýlit se k několika úhybným manévrům, aby si zachovala hlavní základnu podpory, která však zažívá otřesy, v neposlední řadě kvůli stávce. Tyto otřesy odkryli pravé obavy vlády.


Anně Zalewské, ministryni školství, bylo slíbeno místo na špičce kandidátky PiS v regionu Dolnośląskie-Opolskie, kde PiS uspěl v 2015 v parlamentních volbách. Na oplátku, souhlasila s tím, že se stane tváří PiS ohledně “školské reformy”. Tato reforma, která je v procesu představování, znamená kompletní chaos ve vzdělávacím systému. Vláda plánuje zrušit veškerá „gimnazja“ (ekvivalent našich gymnázií, ale tříletá), a spojit je s základními školami a lycey. Což například znamená, že počet prvoročních studentů lycea půjde až nad 358,000 v roce 2019 a nad 727,000 v roce 2020. A to proto, že vyřazování škol, by probíhalo postupně. V posledním ročníku gimnazjí budou studenti soutěžit o účast v lyceu s žáky posledních ročníků základních škol. To znamená, že prvoroční studenti lycea toto září budou obsahovat děti narozené v roce: 2003, 2004, 2005 a dokonce 2006. Nejenom že to znamená obrovské zvýšení zátěže práce pro průměrného učitele, ale také více stresující vzdělávání pro studenta.


Aby se předešlo otevřenému nesouhlasu vůči kandidátce PiS číslo 1 v regionu, vláda zkusila ukrýt Zalewskou do stínu a místo ní použít bývalou předsedkyni vlády Beatu Szydło jakožto tvář vlády proti stávkujícím učitelům. Tohle avšak, jakby také ne, nic nevyřešilo, protože Zalewska je stále viděna jako tváří této strany, a ačkoliv je už izolovaná uvnitř její vlastní strany, která se od ní distancuje, šance na její vyškrtnutí z kandidátky pro evropské volby je pro Zalewkou stále velmi vysoká.

U příležitosti těchto voleb se vláda pokouší shromáždit u volebních uren ty, kteří byli vždy základnou její podpory- důchodce. A to tím, že utratili více jak 10 miliard zlotých na trzynastce, což je jednorázový příplatek pro měsíční důchod. Tento cynický manévr naštval mnoho učitelů, kteří spatřili důkaz o tom, jak vláda údajně nemá peníze, když je oni potřebují, aby si udrželi moc. Ačkoli průzkumy tvrdí, že největší podporovatelé PiS, jsou stále proti stávce, bylo i mnoho důchodců, kteří poslali dopisy do několika novin a médií, že svojí trzynastku posílají na fond stávky.

Machievelistická osoba ve vedení PiS, Jaroslaw Kaczynski, který je pravděpodobně nejvíce polarizující osobou v Polsku, ani jednou neupozornil na stávku při jeho proslovu na regionální konferenci PiS v Lubinu. Kaczynského nenávist k hnutí, přeložena do slov, by proti němu poslala miliony lidí, včetně těch co volili PiS v roce 2015, anebo kohokoli kdo je přímo či nepřímo spojen se stávkou. Nejdegenerovanější a nejreakčnější složky v PiS se však příliš nezamýšlely nad obsahem vlastních slov, když komentovaly dění okolo učitelské stávky.


Je ironické vidět ty, kteří rádi co nejhlasitěji křičeli o tradici a odkazu dělnických bojů pod minulým režimem, jak teď na učitele plivají ten nejhorší jed. To dokazuje, že jejich „dělnické boje“ pod vlajkou buržoazního patriotismu nemají nic společného s touhou po emancipaci pracující třídy, a naopak že mají vše společné s jejich kariérismem. Tradice polských pracujících je více militantní a revoluční, než si tyto dámy a pánove jsou schopni přiznat. V letech 1970 a 1980 pracující založili mezinárodní stávkové výbory (MKS) – Sověty v každém ohledu – i když tak nebyly nazývány. Organizovali dělnické gardy, aby uchránily tyto orgány dělnické moci.


Hlavní požadavky těchto bojů byly namířeny proti byrokracii, kontrolující stát: Aby byli zástupci hodnoceni na základě průměrné mzdy pracujících, právo na odvolání politiků kdykoli a na soud s těmi, kdož se dopustili špatného hospodaření s ekonomikou. Tváří v tvář mimořádnému policejnímu násilí dělníci často reagovali kameny a molotovovy koktejly. Dopad těchto revolučních hnutí Polské pracující třídy přivedl armádu na pokraj rozpadu, kdy řadoví vojáci sympatizovali s pracující třídou. Tyto mimořádné revoluční události se stále tím více vrývají Polským dělníkům do paměti. Události dnes, jak jinak, dokazují, co toto dědictví doslova znamená.


Po roce 1989 bylo hnutí pracující třídy odvrženo restaurací kapitalismu a bylo zrazováno těmi, kteří tvrdili, že jsou jeho zachránci. Za těchto podmínek různí zrádci pracující třídy spěchali vpřed aby si zajistili své pevné místo. Nicméně, i když sleduje pouze začátky třídních bojů, pravice již teď zažívá rozpad. Wojciech Cejrowski, extrémně reakční celebrita s vlastním televizním programem, hodnotil ZNP hanlivými slovy. Také doporučoval, aby stávkující učitelé byli hromadně vyhozeni.


Další pravicový šašek, Janusz Korwin-Mikke, který se dříve těšil silné popularitě mezi mládeží díky jeho “protivládní” politice (která obsahovala volání po nastolení monarchie), rovněž ukázal své absolutní pohrdání vůči stávkujícím učitelům. Ve svém videoblogu navrhoval rovněž masové vyhazování učitelů, a připomenul svým divákům, že Ronald Regan vyhodil 13 000 letištních pracovníků po sporu v USA roku 1981. Poslankyně Krystyna Pawłowicz, jedna z nejvíce drzých tváří PiS, rychle pomlouvala stávkové úsilí jako pro-Německé a anti-Polské. Fronda.pl, nejpopulárnější webová stránka pro reakční katolíky a různé podivíny, zveřejnila článek s nadpisem: “Stávka učitelů – Komunistická mentalita se dostává do popředí“, který je doprovázen fotografií Sławomira Broniarze (Vůdce ZNP), vlajkou ZNP a portrétem Vladimira Iljiče Lenina, kteří jsou takto poskládáni vedle sebe.



Hlasy těchto bláznů, objevujících svou kuráž pouze v pohodlí jejich nezodpovědnosti, ukazují pracujícím, kdo je s nimi a kdo proti nim. To jim dává celkový náhled na obsah všeho co je před nimi, jako jsou například jedovaté výpary nacionalismu a patriotismu, které se začínají rozptylovat. Dále, tyto zdánlivě okrajové hlasy odhalují pravé obavy těch, kteří si uvědomili, že tato stávka by s klidem mohla svrhnout PiS, a mezitím narušovat jakoukoli popularitu a autoritu kterou si mysleli, že měli. Pokrok učitelského hnutí koreluje přímo s rozpadem a izolací všech tzv. „pravých poláků“, kteří si udělali pohodlnou kariéru na základě jejich odporných, reakčních názorů. PiS by byla v mnohem slabší pozici, pokud by vůbec byla u moci, pokud by byli vůdci pracujících ochotní převzít zodpovědnost do svých rukou a skutečně reprezentovat náladu učitelů ohledně transformace společnosti.


Zrádná role vedení Solidarnośći

Zatímco stávka stále nabírá na obrátkách, tak dosud zvýraznila některá důležitá ponaučení o úloze vůdců. To již pochopila většina stávkujících učitelů. V ZNP je to reprezentováno, zatím, pasivním podezřením, zatímco vedení učitelského odboru Solidarnośći se potýká s plnou vzpourou svých členů.


Už je tomu více než týden, kdy pyla podepsaná dohoda mezi Solidarnośći a PiS. Byl to záměrný pokus rozdělit učitele přesně před zahájením stávky. PiS to použilo k vykreslení ZNP jakožto cizí síly, která podněcuje “naivní”, “líné”, “proti-Polácké” nebo “komunistické” učitele ke stávce, aby tím znechutili rodiče a studenty. Tento obrázek utvořila státní TVP (polský televizní program), která se skládá, po důkladném pohledu, pouze ze zaměstnanců, kteří souhlasí s režimem PiS.


Skutečnost je samozřejmě jiná. Tato dohoda byla podepsána mezi zbabělými a zrádnými vůdci Solidarnosći a vládou. Vedení Solidarnośći – přesněji profesorského odvětví kolem Ryszarda Proksa je absolutně odtrženo od reality pracující třídy, a to různými privilegii a vysokými platy. Mají všechny důvody proč podporovat propagandu PiS. Nedávné odhalení, že Ryszard Proksa dostává zhruba 130,000 zlotých ročně, což je více než pětinásobek průměrné učitelské mzdy, pouze přiložilo pod kotel. Jeden učitel, dávající rozhovor natemat.pl, řekl: “ Když dostává tolik peněz, tak samozřejmě že ho nezajímají naše boje o decentní mzdy. Podváděl nás pro svoje osobní zájmy. Tohle je naprostá zrada, vrazil nám kudlu do zad!”




Vskutku, členstvo Solidarnośći prožívá jiný příběh, než jeho vedení. Učitelé ze Solidarnośći trpí tím samým strádáním, vykořisťováním a přepracováním jako učitelé v ZNP. Z tohoto důvodu, zde není větší rozdíl mezi učiteli organisovanými v ZNP a učiteli organizovanými v Solidarnośći. Členové Solidarnośći tedy zkrátka ignorují všechny legality a formality které mají nařízeny, a pustili se do akce spolu se zbytkem učitelů. “Nezajímá nás co říka naše vedení. Zajímá nás co chtějí naši členové”, řekl regionální leader Solidarnośći ve Vratislavi-Krzyki. Mnoho regionálních výborů Solidarnośći přiznalo že: “ve všech školách kde máme své zástupce, šli učitelé do stávky”. Ryszard Proksa následně varoval ohledně důsledků za tento nesouhlas s vedením.


Se znechucením z vedení, které podepsalo dohodu za zády členů, mnoho učitelů opustilo Solidarność a přidalo se k ZNP. Mnoho skupin také dezertovalo či se rozpadlo. Učitelská sekce Solidarnośći v regionu Wielkopolska zveřejnilo prohlášení ve kterém, kromě absolutního odsouzení Proksy, stojí: “Existuje mnoho zpráv o rezignacích v rámci Solidarnośći . I když toto bude pokračovat, lidé jako Proksa zůstanou ve vedení našeho svazu. Je to on, a ne vy, kdo musí odstoupit!”. Toto se stalo správnou výzvou směřovanou směrem k odpornému vedení Solidarnośći. Dokonce existují i lidé, kteří vstupují do Solidarnośći, aby ji změnili.

Je stále nejasné kde skončí tato občanská válka, zuřící v řadách Solidarnośći. Prozatím se mnoho učitelů soustředí na stávku samotnou – Ačkoli Proksova pověst a skupiny okolo něj byla kompletně zdevastována stávkou, otázka vnitřní unijní politiky zůstává nevyjasněna, zaprvé kvůli naléhavosti stávky samotné, a zadruhé kvůli nedostatku vedení, ať už zevnitř nebo zvenčí Solidarnośći.


Tyto události nám dávají několik lekcí. Například v tom, že třídní boj odhaluje nedostatky a oportunismus stávajících vedení a otřásá všemi organizacemi, které mají kořeny v třídě pracujících. Krize v Solidarnośći rovněž dokazuje, že masa probuzených učitelů, kombinovaná se zradou vedení, vyžaduje existenci odpovědných odborových vůdců. Jakožto marxisté, podporujeme rozhodnutí učitelů ze Solidarnośći připojit se ke stávce, a postupně se zbavovat svého vedení, zatímco budou upevňovány vztahy s učitely ze ZNP. Dodáváme, že jediná cesta dosažení očekávaných výsledků je obsažena v existenci hnutí řízeném stávkovými výbory, pod kontrolou pracujících, bez ohledu na odborovou příslušnost. Delegáti těchto výborů by měli být voleni s možností být kdykoliv odvoláni profesory každé školy. Jakákoliv dohoda s vládou by měla být důkladně prodiskutována masou stávkujících učitelů s jejich vedením.


Role vedení ZNP by měla spočívat v asistování rozvoje stávkového hnutí. Nicméně, stávka již odkryla některé slabiny vůdců ZNP. První týden učitelské stávky se odehrával uprostřed zkouškového období, které platilo pro studenty posledního roku základní školy. ZNP podlehlo tlaku buržoazního pohledu na věc, a rozhodlo se povolit učitelům nakládat se zkouškami individuálně. Existovalo mnoho případů, kdy učitelé prosili své vedení, aby jim povolilo okupovat školy a zformovat pikety, aby stávkokazové nemohli dělat práci za ně. Podle Adama Zygmunta, vůdce Západo-Pomeranianského regionu ZNP, existovali žádosti dohromady čtvrtiny skupin ZNP v tomto regionu, aby jim byly povoleny tyto okupace. Nebyla to žádná organizovaná skupina, ale spíše spontánně projevený názor učitelů, kteří chtěli uštědřit vládě lekci.


Broniarz (leader ZNP) okupace kategoricky odmítl. Řekl, že ZNP nebude podporovat takovouhle formu stávky. Broniarz a Zygmunt souhlasili, že tohle by pouze mělo za následek zvýšení napětí mezi učiteli a rodiči. Nicméně, izolované případy dokazují, že by tomu tak nebylo. Mnoho studentů zorganizovalo solidární demonstrace v jejich místních školách. Skutečné měřítko toho, jak se události vyvíjejí je těžké sledovat, ale Facebookové události studentských solidárních stávek s učiteli dosáhli 140,000 reakcí v několika dnech.


Některé z těcho studentských stávek byly dobře publikovány na sociálních médiích. Franek, člen školní studentské unie v Opole řekl: “Než jsme zorganizovali demonstrace, provedli jsme průzkum, ze kterého jsme zjistili, že 80 procent studentů z naší školy podporuje stávku. Chceme ukázat učitelům, že je podporujeme. Věříme, že oni bojují i za nás. Víme moc dobře o veškerých problémech vzdělávání a celého systému, protože v něm žijeme. Tato stávka není jenom o zvýšení mezd, je o celém vzdělávacím systému, který se musí změnit.”

Na základě vysvětlení, kdo je vinen za stávku, kdo opravdu ohrožuje vzdělání a jak učitelé drží se studenty, stávka může vyústit až ke svrhnutí vlády. ZNP by mohlo získat podporu dokonce ještě širší vrstvy studentů a rodičů, pokuď by tedy bylo sebejistější.


Neschopnost vedení nicméně znamená, že ambice hnutí jsou nižší. Průzkumy ukazují, že více než polovina Poláků podporují stávku, ale jejich náskok v anketě není v žádném případě rozhodující. Významná část mas je stále proti stávce. Mnoho argumentů použitých proti stávce by bylo vyřešeno odvážnou žádostí o stávku za vyšší mzdy všech, lepšími podmínkami práce, a radikálním plánem ke změně společnosti. “Vydělávám míň jak učitelé a nikdy jsem na stávce nebyl!”, “Vůdci odborů jsou zkorumpovaní a pracují pro liberály!” nebo “Co teď budu se svými dětmi dělat?” jsou časté argumenty obyčejných lidí proti stávce.


Reformistické, smírné vedení ZNP kolem Broniarze též ovlivnilo stávku samotnou. Ve dnech, kdy se měly konat dříve zmiňované zkoušky, bylo mnoho případů, kdy učitelé buď dohlíželi na zkoušky samotné, nebo bezmocně sledovali stávkokaze vcházet do zkouškových místností. Toto bylo kvůli nařízení ministerstva vzdělání prováděno na poslední chvíli. Tento trik, nicméně, nebude legálně možný během zkoušek maturitních. Mnoho učitelů čelilo skutečným dilemtům vzhledem k jejich upřímnému zájmu o žáky. Jak jeden učitel vysvětlil pro wyborcza.pl:


“ZNP povolila jednotlivcům návrat do práce… Tohle bylo opravdu obtížné rozhodnutí. Vím, že jsem tím oslabil protest. Ale na druhé straně, nicméně, mám ony studenty. Rozhodl jsem se dočasně vrátit do práce na zkoušky, ale jako stávkující se necítím lépe. Cítím se mnohem hůř.”

Ačkoli mnoho škol stálo pevně ve stávce, ve více z nich zkoušky proběhly. Toto tragické rozhodnutí ZNP bylo připraveno jejich strachem z jakékoliv odvážnější akce a touhami zachovat se „racionálně“ před buržoazními médii. Nicméně tento vývoj neznamenal nic více, než pouze malé vítězství pro vládu. Mezitím, jejich nekompromisní útoky na pracovní podmínky nadále pokračují.


Je jasné, že nálada v terénu vytváří tlak mezi řadovými odboráři a jejich vedením. Učitelé již překonali řadu překážek, které jim přichystal stát, buržoazní smýšlení, a byrokracie. Vůdci odborů pouze souhlasili s tím, že budou vést stávku pod tlakem zespodu, a je tu malá naděje co se týče schopností těchto pánů a dam, že jí budou dále rozvíjet. Demostrace a okupace by určitě otřásly vládou PiS.


Požadavek skutečné jednoty mezi odbory by rovněž oslabil vládu a posílil stávku. A pokud by se připojily výbory učitelů, rodičů a studentů, vláda by si mohla začít balit kufry. Síla kampaně pro generální stávku by vládu dostala na kolena.

V tomto vákuu zasáhli Polští marxisté, předkládající mnoho z těchto požadavků na jejich letácích. Ty byly zakončeny touto výzvou: Vzhůru ke generálnií stávce! Ať žije revoluce!


Tomasz z Poznańských Marxistů navštívil místní solidární demonstraci, kde popisuje náladu:


“Dorazily tisíce lidí. Bylo zde mnoho učitelů, ale také asi stejný počet studentů. Většina studentů nebyla starších 16 let, dokonce tu bylo i pár dětí, co přisly podpořit své učitele. Byla tu zaznamenatelná absence všech obvyklých demonstrantů a dalších sektářských skupin. Bohužel, liberálové zde byli ve vedení a stále ovládaly mikrofon. Rozdali jsme všechny letáčky. Vize revoluce byly většinou brány s nadšením. Nanejhůře získaly pasivní ohlasy.”

Marcelina reprezentovala Marxisty v Krakowě, a společně s učiteli, se dostala k mikrofonu před stovkami lidí. V jejím proslovu vysvětlila, že kořeny této krize vzdělávacího systému leží v kapitalistickém systému, který klade profit před naše potřeby. Zdůraznila, že Liberálové jsou stejně zodpovědní za chaos jako PiS:


"Velká hnutí jako je tato nám umožňují překonat tento zločinecký systém. Je třeba jít za hranice prostě ekonomických požadavků jedné skupiny, a zapojit co nejvíce pracujících do našeho boje. Jsme to my, pracující lidé, kdo tvoří hodnoty v tomto světě, a jsme to my, kdo by je měl i vlastnit. Dnes jsme rovněž svědky dalšího kola stávek mladých za klima. Boj na záchranu planety nemůže být separován od boje pracujících proti kapitálu. Vpřed ke generální stávce! Ať žije revoluce!"

Toto bylo následováno aplausem všech, krom potupených liberálních aktivistů. A také ona velice rychle rozdala své letáčky.


Co dál?

Odboroví vůdci zahájili další kolo jednání tento čtvrtek. Vláda se tváří, že nehodlá změnit svůj postoj. Již dříve měla šanci využít ústupků v různých jednáních, aby zabránila stávce před 8. dubnem, ale odmítla tak učinit. Po zkouškách, které proběhly v předcházejícím týdnu, zatímco se těší plné podpoře vedoucích představitelů Solidarity, je vláda přesvědčena, že může buď čekat až se hnutí učitelů vyčerpá, nebo vyvíjet nátlak na váhavé vedení ZNP, aby hnutí vedlo samo do porážky.


Nicméně, stávka změnila celou situaci. Mnoho lidí přirovnává učitelskou stávku k té, která proběhla v roce 1993, která probíhala 20 dní, a skončila porážkou. Nicméně je důležité poznamenat, že stávka roku 1993 byla vedena na pozadí atomizace a izolace pracující třídy, která dříve utrpěla řadu porážek a zrad.


Dnešní situace je úplně jiná. Na scénu vstoupila celá nová generace mládeže, nepoznamenaná porážkami minulosti. Další demonstrace na podporu stávky se odehrávají ve všech velkých městech, stejně jako v těch menších a na vesnicích, které v uplynulých desetiletích nebyly svědky žádného masového hnutí. V případě, že vláda nezačne ustupovat, tak to způsobí jen další přikládání paliva do tohoto kotle.


Často se říká, že vítr nejdříve třese korunami stromů. Marxisté často říkají, že rozdělení vládnoucí třídy v Polsku jsou předehrou k dalšímu pohybu dělnické třídy. Hnutí učitelů a studentů škol ukazuje, že teplota kotle polské dělnické třídy je stále velmi vysoká.


Kdyby měli učitelé odvážné socialistické vedení, které by znalo cestu vpřed, stávka by se ve školách a vysokých školách ukázala nejen jako sebevědomější, ale zahrnovala by celou polskou dělnickou třídu v boji proti PiS a zastaralému a degenerovanému kapitalistického systému, který představuje.


Stávka by měla být povoláním do zbraně pro každého čestného revolucionáře v Polsku, který si přeje změnit společnost. Mantra maloburžoazních, sektářských radikálů o tom, že „Polští pracující jsou pro boj příliš zaostalí“ se ukazuje ve vší své nesmyslnosti. Učitelská stávka je prvním příznakem období, které se před námi otevírá, a které bude naplněno revolučním bojem, kdy se ta nejlepší revoluční tradice let 1905,1917,1970 a 1980 vrátí na ještě vyšší úrovni, než kdy dříve. Se správnými slogany, taktikou a analýzou, polští marxisté sami poznají, že reflektují náladu velké části pracujících a zejména mládeže. Musí využívat příležitostí, které nám dává tato masová změna uvědomění stovek tisíc, možná milionů polských pracujících a mladých, a budovat silnější kořeny marxismu v Polsku, aby vybudovali revoluční organizaci, potřebnou pro boje, které leží před námi.


Poznámka překladatele: Chcete-li si přečíst celý původní a neupravený článek, zdroj je uvedený níže.


Zdroj: https://www.marxist.com/militancy-grows-over-first-week-of-polish-teachers-strike.htm


42 zobrazení