Vyhledat
  • IMT

Marxistický program pro zdravotnictví v rámci boje s pandemií Covid-19

Aktualizace: 18. pro 2020

Po prvotním nástupu pandemie takzvaného „koronaviru“ na jaře roku 2020, přišla na podzim dlouho českou vládou popíraná druhá vlna této pandemie s mnohonásobně větší intenzitou. V době sepsání tohoto programu se počet obětí rychlými kroky blíží číslovce 10 000, a koronavirus způsobuje kromě rodinných tragédií i existenční nejistotu většiny těch, kteří zatím nakaženi nebyli. Naděje společnosti se obracejí k vývoji vakcíny, který je ovšem poznamenán hrou světových soukromých farmaceutických společností o to, kdo si první vakcínu nechá patentovat, a kdo na základě politického lobbyingu získá vyhrazené právo tuto vakcínu prodat světovým vládám, a vydělá tak miliardy dolarů. Objevení vakcíny však ještě v kapitalistické společnosti pracujícím nezaručuje, že pro ně bude tato vakcína dostupná. Mezitím pracující ve zdravotnictví svádějí boj na několika frontách – jednak s přívalem desetitisíců nakažených a potenciálně nakažených denně, jednak s podfinancovaností zdravotního systému, jednak se svými vlastními fyzickými možnostmi, a navíc ještě s bouřící se maloburžoazií a lumpenproletariátem, kteří svolávají tisícové demonstrace na náměstích, aby usilovali o znovuotevření svých hospod, masérských salónů, kin, divadel a dalších věcí, zatímco nenosí roušky, a tleskají výtržnostem fašistů a fotbalových chuligánů, a hovoří o lékařích jako o „Babišových zaprodancích“. Tato individualistická omezená mentalita drobných kapitalistů v kontextu existujících kapitalistických podmínek nám na každém kroku dokazuje, že kapitalismus v řešení problému pandemie selhává, a jeví se čím dále tím více lidem jako nefunkční systém při řešení palčivých otázek dneška, ale za to velice funkčním v otázce rozdělování společnosti na bohaté a chudé. Tyto existující podmínky nás jako marxisty motivují k sepsání tohoto minimálního programu s našimi přechodnými požadavky, aby v této době sloužil studentům a pracující třídě jako funkční návod pro řešení této všeobecné krize, který neváhá revolučním způsobem nahlížet za hranice posvátnosti kapitalistického profitu, kapitalistického vlastnictví, a kapitalistické hegemonie.


Charakter současných vládních opatření


Dnes je již nad slunce jasné, že současná vládní opatření ve skutečnosti nemají za cíl pandemii porazit, ale udržovat pro vládnoucí třídu přijatelný počet mrtvých a nakažených. Velká buržoazie, financující skrze stát srdceryvné kampaně o „obětech komunismu“, celkově zaujímá k pandemii defétistický postoj, a snaží se akorát co možná nejvíce uchránit soukromý profit – i když to tak na první pohled nemusí vypadat.


Nekontrolované a neregulované šíření pandemie by mělo za následek pro kapitalismus ještě horší dopady, jak po politické, tak i po ekonomické stránce věci. Masové vymírání pracovní síly by vystřelilo vzhůru cenu její práce, a ohrozilo už tak úzkou míru zisku současného kapitalismu. Nucení pracujících do práce bez ochranných opatření a prostředků v nebezpečném prostředí zase znamená riskovat jejich nevoli a odpor, při kterém by mohla být navýšena hodnota práce a opět snížena míra zisku. Kolaps veřejného zdravotního systému by pro pracující znamenal ztrátu toho, co si za historii svých bojů vybojovali, a opět by je motivoval k masovému odporu, který by mohl fatálně ohrozit zájmy vládnoucí třídy – a to i na bázi revoluce. Navíc laxní přístup k problému ohrožuje stabilitu vlády té či oné politické strany, která je pod tlakem mas tímto způsobem nucena konat, či se tak alespoň tvářit, aby mohla být v příštích volbách dotyčná strana opět zvolena.


V konečném důsledku ale všechny buržoazní vlády světa upřednostňují soukromý profit nad zdravím lidí. Nedostatečná vládní opatření, která jsou odvolávána, když se počet nových zemřelých a nakažených dostane na pro buržoazii přijatelnou hodnotu, jsou vyvažována přesunem ohromného množství finančních prostředků z veřejných rozpočtů do soukromých kapes, kdy se oficiální a velmi optimistický vládní odhad schodku státního rozpočtu ČR na příští rok zatím zastavil na 320 miliardách korun českých, a schodek letošní dosáhl hodnoty 500 miliard Kč.

Během dvou let tak veřejné rozpočty zaznamenají ztrátu v hodnotě okolo jednoho bilionu českých korun, kdy se tento bilion přičte k již existujícímu 1,6 bilionovému zadlužení, které nastřádaly kapitalistické vlády za 30 let svého působení.

Aby tento transfer veřejných peněz do soukromých kapes mohl být vůbec realizován, tak je veřejně prezentován jako zásadní pomoc pracujícím v časech krize. „My vás nezadlužujeme tím, že krmíme kapitalisty – my zachraňujeme ekonomiku, a tudíž i vaše pracovní místa!“ vysvětlují nám. „A co takový „kurzarbeit“? Jaké to vítězství pro pracující třídu! Jen pomyslete – Vaše práce je zachráněna, chodíte do ní jen na část pracovní doby, a mzdu vám hradí stát! Takto Vám pomáháme! Dokonce důchodcům jsme přidali 5000 korun – tak co by jste od nás ještě více chtěli?!“


Zásadní švindl v této věci tkví v tom, že to je ve skutečnosti soukromý profit, který je v rámci programů Antivirus, Covid I-III a kurzarbeitu zachraňován na úkor pracující třídy. Stát jako takový nemá ve svém vlastnictví takřka nic, z čeho by se dal použít profit pro tyto programy. A sami vládní činovníci nebudou ze svých kapes nikoho sponzorovat. Třicet let po listopadu 1989 žijeme ve zprivatizované zemi, kde aby mohl stát někomu něco dát, tak musí zároveň i někomu něco vzít, a kde je ekonomika postavena na existenci soukromého kapitalistického profitu.


Tedy pokud stát zadlužuje veřejné rozpočty dávkami pro kapitalisty, nabývající různých podob – včetně umělého zlevňování úvěrů, státního ručení za úvěr a samotného kurzarbeitu, tak tyto dluhy musí někdo také splatit. A nedá se čekat, že to budou opět kapitalisté, kteří tak učiní. Tím by tyto dávky pozbývaly smyslu. Navíc by bylo zcela bláhové si v současném kapitalistickém světě svíraném krizí z ohromné nadprodukce myslet, že nás po této velké krizi čeká i velká konjunktura, kde se zisky zázračně zvednou, a kapitalisté budou vracet to, co dnes dostávají. Vraceli snad kapitalisté pracujícím něco z toho, co získali buď zcela zdarma, nebo za směšnou sumu v 90. letech v éře divoké privatizace?


Oproti tomu – Jak je to s oním příspěvkem pro důchodce? Je třeba si uvědomit, že vláda ve skutečnosti může peněz rozdat kolik chce. Též si jich může libovolné množství natisknout, čímž může devalvovat hodnotu v nich obsaženou, které jsou peníze měřítkem. Opět je však ale zcela zásadní otázkou, kde vezme vláda reálnou hodnotu, aby jí mohla rozdat a investovat, a kdo tyto výdaje bude platit?

A v časech krize a následné ekonomické deprese můžeme pozorovat ve skutečnosti příchod období škrtů. Úvěr, který býval dříve pro vlády dostupný je najednou přidušen, a banky vymáhají urychleně své pohledávky zpět, při všeobecné nedůvěře trhu. Jsou to nemocní, kteří musí v takové situaci následně státní dluh platit snižováním investicí státu do zdravotnictví a sociální pomoci. Jsou to studenti, kterým se neinvestuje do školství. Jsou to státní zaměstnanci, kteří stejně jako zbytek pracujících přicházejí o zaměstnání a tudíž i o mzdy. A jsou to konečně i sami důchodci, kterým se nezvedají důchody, jak by se jinak mohly, a kterým není zajišťována potřebná péče. V časech krize tedy pracující třída ze svých kapes hradí ztráty kapitalistů, a vládní příspěvky jsou jen propagandistickým gestem, pokud jsou tyto příspěvky neprivilegovaným následně odčerpávány zpět ve prospěch kapitálu.


Je nutné poznamenat, že příspěvek pěti tisíc korun důchodcům podporujeme, a stejně tak i investice do zdravotnického systému. Požadujeme však, aby tyto investice nebyly následně hrazeny z kapes pracujících, ale z enormního profitu buržoazie, kdy 1% nejbohatších Čechů vlastní stejné bohatství, jako nejchudších 90%. V opačném případě bude tento příspěvek pouze demagogickým předvolebním propagandistickým tahem vlády, připomínajícím situaci, kdy vláda každému rozdá krabici od nového iPhonu. V takové situaci budou mít lidé samozřejmě na určitý čas radost, a pociťovat vůči vládě vděčnost, že byli takto obdarováni, a to přesně do doby, dokud krabici od iPhonu neotevřou a nezjistí, že v ní vlastně nic není.


Konkrétní a velmi čerstvou ukázku toho, kdo doplácí na kapitalistické dluhy, nám nabízí leták šířený ze strany vedení kladenské nemocnice, konkrétně jejím náměstkem Liborem Zahradníčkem. Tento leták obsahuje zprávu zaměstnancům této nemocnice o tom, že jim bude proplacena pouhá polovina mimořádných odměn, a že jim v únoru bude vyplacena mzda ve výši 60%. Zbytek prý nemocnice zůstane svém personálu dlužna až do doby, kdy se její finanční situace zlepší. Zcela mimo možnosti nemocnice se tak jeví často společensky diskutovaná potřeba razantního zvýšení mezd českého zdravotnického personálu, aby se jejich příjem přiblížil příjmu zdravotníků v sousedním Německu a Rakousku. Zatímco tedy kapitalistický stát investuje stamiliardy do záchrany skomírajícího kapitalistického profitu, včetně rebelantských hospod, jejichž majitelé hromadně odmítají dodržovat nutná hygienická opatření, a nutí zaměstnance je pod hrozbou výpovědi porušovat, tak nemocniční personál, který je skutečně na čele boje proti pandemii, přichází zkrátka a je nucen se uskrovňovat.


Jako marxisté jednoznačně vystupujeme proti těmto vyjmenovaným a popsaným poměrům. Nacházíme se na straně proletariátu v jeho třídním zápase s kapitalisty. Naším cílem je dobytí politické moci ze strany této neprivilegované společenské třídy. Nesoudíme jako buržoazie, že jsou pracující příliš hloupí, než aby si vládli sami. A na této bázi je sepsán i tento náš program v rámci otázky pandemie a zdravotnictví, který je dle našeho soudu programem upřednostňujícím zájmy drtivé většiny obyvatel naší planety, proti zájmům úzké vládnoucí menšiny.



Zdravotnictví


Vůbec nejvíce zatíženými pracujícími současné pandemie a krize jsou zatím pracující ve zdravotnictví. České zdravotnictví se dlouhodobě potýká se stále narůstajícím podfinancováním, kdy se navzdory rostoucímu počtu obyvatel snižuje celková kapacita nemocničních lůžek. V otázce počtu nemocničních lůžek kapitalistické Česko zaostává za Československem deformovaného dělnického státu. V červnu roku 1989 vydal tehdejší Ústav zdravotnických informací a statistiky zprávu o tehdejším stavu Československého zdravotnictví, kde se na její 19cté straně píše:


„Celkový počet lůžek ve zdravotnických zařízeních spravovaných národními výbory činil 113 290, což představuje od začátku 8. pětiletky přírůstek 1157 lůžek. Na 10 000 obyvatel připadalo 109,4 lůžka. Na nemocnice včetně lůžkové části společných a vyšetřovacích složek připadalo 84 535 lůžek, což dává relaci 81,6 lůžka na 10 000 obyvatel.“


Oproti tomu, v roce 2018 vydalo OECD statistiku ohledně vývoje nemocničních lůžek v ČR mezi lety 2000 až 2018, která uvádí fakt, že za těchto 18 let byl redukován počet nemocničních lůžek v ČR asi o 10 000 – o celou osminu, na celkových přibližně 70 000, a to v době, kdy za tu stejnou dobu v ČR narostl počet obyvatel. Tedy zatímco do roku 1989 počet lůžek v ČSSR stoupal, mezi lety 2000 až 2018 výrazně klesl, a dostal se pod hodnotu 70 lůžek na 10 000 obyvatel.

Snad ještě horší dopady zanechává kapitalismus ve slovenské části původní federace. Podle statistik Světové banky se pohyboval v roce 1985 na Slovensku průměrný počet nemocničních lůžek na tisíc obyvatel okolo číslovky 9. Oproti tomu v roce 2017 se počet nemocničních lůžek smrskl na necelých šest na tisíc obyvatel. Tedy více než o jednu třetinu!

Současné zdravotnictví tak v Čechách a na Slovensku mnohdy žije v první řadě z toho, co v rámci něj bylo vybudováno za minulého režimu, čemuž odpovídá i stav mnohých nemocničních budov a klinik, které často zažily svoje poslední větší rekonstrukce v 70tých či 80tých letech, kdy jiné zcela zchátraly. Zde lze uvést příklad plicní kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově, kterou jako zchátralou budovu proslavili svou okupací squatteři, a vrátili do ní na čas život. Dalšími němými svědky jsou prakticky všechny velké nemocnice v hlavním městě Praze, ať už se jedná o nemocnici Na Bulovce, Thomayerovu, na Karlově náměstí se svou slavnou „Kachlíkárnou“ v podobě kožní kliniky, na Vinohradech, či v Motole, se svým původním blednoucím modrým nátěrem.


České a Slovenské nemocnice se tak do příchodu koronaviru potýkaly a nadále potýkají se zoufalou podinvestovaností, kterou glosoval v rozhovoru pro Lidové noviny v květnu 2019 ředitel nemocnice na Královských Vinohradech Robert Grill slovy „Na Karláku a na Bulovce můžete rovnou točit válečný film“, kdy zároveň odhadl sumu potřebnou k pouhým rekonstrukcím budov nemocnic a klinik na sumu přesahující 40 miliard českých korun.


Podinvestovanost nemocnic se však neprojevuje jen v chátrání nemocničních budov a poliklinik. Projevuje se i v akutním nedostatku základního lékařského vybavení pro boj s pandemií. Zde lze uvést příklad z jarní první vlny pandemie, kdy došlo k nákaze koronavirem postarší zdravotní sestry z Thomayerovy nemocnice, která den před svou smrtí komentovala na Facebooku připravenost českého zdravotnictví na boj s pandemií těmito slovy: „Jeden plášť, brýle a ústenka na 12hodinovou směnu fakt k takovému pacientovi nestačí. To se můžu svlékat, jak chci, a je mi to stejně prd platné.“ Kapitalismus si tedy v rámci působení této pandemie vybírá nejen na řadových pacientech ale i na zdravotnících cenu nejvyšší.


Tento boj s limitovaným počtem lůžkových kapacit, přístrojů, i dalšího vybavení má však ještě jednu rovinu. A to je boj s nedostatečnými finančními prostředky pro takovou investici. I pokud kapitalistický stát zainvestuje do rozšíření zdravotnických kapacit, nákupu moderních přístrojů, rekonstrukcí, vakcín, rozličného vybavení a výuky nových zdravotníků, a způsobí v daný moment jejich dostatek, potom se musíme ptát, kde na to vzal, a kdo to potom zaplatí. V tomto programu jsme již vysvětlovali, že kapitalistický stát je v současné době privatizovanou záležitostí. Výdaje na tyto investice se tak přičítají k již tak enormně rostoucímu státnímu dluhu, kdy ekonomický výhled slibuje masivní procentuální posílení zadlužení Česka vůči jeho Hrubému domácímu produktu. Tento dluh visí nad českým státem a jeho obyvateli jako Damoklův meč, který setne v momentě, kdy věřitelé státu v tento ztratí důvěru. Poté nemůže nastat nic jiného, než období masivních škrtů, které se dotknou v první řadě peněženek pracujících. Stačí si vzpomenout na nedávný příklad Řecka a souboj jeho pracujících s úspornými opatřeními Troiky.


Oproti tomu v ČR existuje a neustále sílí celý sektor zdravotnictví, jehož zdroje nemohou být do boje s pandemií efektivně a centralizovaně zapojeny, jelikož se nachází v soukromém vlastnictví. Tento sektor, který je založen na ryzím obchodu s lidským zdravím a nadstandartní péči pro majetné, produkuje svým vlastníkům masivní zisky, kdy v jeho čele stojí miliardáři jako Tomáš Chrenko se svým zdravotnickým holdingem Agel, nebo řecký magnát Sotirios Zavalianis s holdingem Akeso, který rok 2019 zakončil s čistým příjmem 300 milionů českých korun. Jejich zdravotnické zdroje tak slouží nikoliv veřejnému zdraví, jako spíše soukromému profitu, a stávají se tak i baštami spekulace se samotnými lékařskými zákroky i materiálem.


Další frontou boje proti koronaviru, která je silně poznamenána upřednostňováním soukromého profitu před veřejným zájmem je v současné době ostře sledovaný vývoj a distribuce vakcíny. Tento boj přesahuje hranice České republiky a jedná se o delikátní diplomatickou záležitost. Kapitalistické země všech kontinentů mají společný zájem na tom, aby byla pandemie ukončena co nejdříve a aby se co nejdříve obnovila produkce, která je zdrojem jejich profitu. Nicméně vládnoucí třída kapitalistů není jednolitá masa. Tak jako v Česku čím dále tím více kontroluje politické dění oligarchická klika okolo Andreje Babiše, tak i v ostatních zemích na základě koncentrace kapitálu oligarchové přebírají kontrolu nad politickou situací, a na základě světové konkurence přecházejí mezi sebou v konflikt jak uvnitř, tak i vně kapitalistických států.


Každý kapitalistický stát má tak v dnešních dobách zejména zájem na tom, aby předběhl ostatní kapitalistické státy ve vývoji vakcíny, a na základě rychlejší obnovy produkce posílil svojí pozici v geopolitických vztazích. Vývoj vakcíny se tím mění ve výzkumnickou horečku, kdy různé kapitalistické státy tlačí na plošné aplikování zatím nedotestovaných preparátů. Toto nabylo ve Spojených státech Amerických dokonce i podobu toho, že prezident Trump začal vymýšlet celou řadu vlastních nápadů připomínajících zlepšováky Ládi Hrušky, kdy navrhoval vpichovat lidem do žil dezinfekci, vystavovat je silným dávkám světelného záření, či pro léčbu koronaviru užívat potenciálně nebezpečný chlorokvín a hydroxychlorokvín, se kterým se léčí malárie.


Po celém světě se tak vyvíjejí desítky až stovky různých typů anticovidových vakcín (v květnu 2020 to bylo 76) které si mají zájem různé velké farmaceutické koroporace nechat patentovat, a následně prodat kapitalistickým vládám světa a vydělat miliardy, zatímco jim budou ekonomicky slabší rozvojové země vystaveny na milost a nemilost, a distribuce vakcíny v těchto zemích bude mít přímou spojitost se šířením vlivu té či oné světové supervelmoci. Mluví se o ruské vakcíně, jejíž používání bylo uspěcháno v souladu s rozvojem vakcíny Americké farmaceutické korporace Moderna, která měla po určitý čas ve vývoji před ostatními zjevný náskok, dále pak významný výzkum probíhá u vakcíny oxfordské, stejně tak u vakcíny Pfizeru, Astry Zenecy a dalších. Každý chce být tím prvním, jehož úspěšná vakcína dobude trhy, a přinese mu pohádkové bohatství. Mezitím je výzkum štěpen do desítek až stovek vzájemně si konkurujících subjektů neschopných spolupráce a výměny poznatků, a tedy neschopných využít efektivně, tj. kolektivně, celkovou vědeckou a výzkumnou kapacitu lidstva.


V takové situaci je pochopitelné, že se mezi samotnými pracujícími šíří k anticovidovým vakcínám nedůvěra. Vakcinace je však zároveň zcela elementární záležitostí k poražení pandemie koronaviru. Otázka bezpečnosti vakcíny se tak stává, jako ostatní záležitosti v rámci boje s virem, otázkou třídní, kdy pokud nechceme být vystaveni nebezpečím nedotestované vakcíny, která nám bude urychleně vpichována s cílem ekonomického posílení národní buržoazie v jejím geopolitickém souboji, poté musíme na základě našeho boje a třídní jednoty pracujících tuto soupeřící buržoazii pokořit, vyvlastnit její laboratoře, a společnými silami laborantů celého světa vytvořit bezpečnou vakcínu, která nás může osvobodit od nutnosti lockdownu a mimořádných opatření.


Naším minimálním marxistickým programem pro boj s pandemií Covidu-19 tedy v otázce zdravotnictví je:


-Vyvlastnění veškerých soukromých výzkumných institucí majících kapacity pro výzkum léků a protilátek pro boj s pandemií Covid-19. Tyto výzkumné instituce musí být sloučeny do jediné světové výzkumnické organizace sdílející veškeré vědecké a materiální kapacity lidstva, včetně vědeckých poznatků, pro možnost co nejrychlejšího, nejúspěšnějšího a nejbezpečnějšího vývoje funkční a dostatečně testované vakcíny. Tato jediná světová výzkumná instituce musí být vlastnictvím pracující třídy, pod kontrolou samotných vědeckých pracovníků, kteří jí budou dále řídit a budovat, kteří budou sdruženi ve svou vlastní světovou asociaci. Toto vyvlastnění musí být provedeno bez vyplacení jakéhokoliv odškodného původním kapitalistickým vlastníkům laboratoří.


-Vyvlastnění veškerých soukromě vlastněných průmyslových výroben lékařského materiálu včetně průmyslových výroben samotných dávek vakcín. To vše bez nároku na kompenzaci. Tyto výrobny opět musí být sloučeny do jedné světové organizace pod kontrolou samotných pracujících v těchto výrobnách. Je třeba zcela eliminovat prostor pro spekulaci s lékařským materiálem zachraňujícím lidské životy, a její projevy přísně trestat. Není možné tolerovat, aby současní kapitalisté na trhu uměle vytvářeli nedostatek roušek, respirátorů, dezinfekcí a dalšího potřebného materiálu jeho masivním vykupováním a oddalováním jeho umístění na trh, a následně prodávali tento materiál za desetinásobky až stonásobky původních cen, přisvojujíce si extrémní zisky.


-Tato pracujícími vlastněná světová společnost produkující lékařské vybavení musí zároveň i zajistit jeho distribuci tam kam je to právě potřeba, a nikoliv pouze tam, kde existuje kupní síla jako je tomu doposud. Kapitalismus je neefektivní systém, který nechává miliony lidí ročně umírat hladem, zatímco produkuje ohromné množství potravin, které není možné se současnou světovou populací zkonzumovat. Stejně tak je schopen při existenci nadprodukce léků nechávat miliony lidí umírat na léčitelné nemoci, jen proto, že si léčbu nemohou dovolit. Je tedy třeba vyvlastnění všech soukromě vlastněných lékáren a dalších distribučních zařízení pro léčiva a lékařský materiál, jejich převzetí pod kontrolu asociace lékárníků, a ustanovení norem pro co nejefektivnější distribuci dostupných léčiv, vakcín, roušek, respirátorů, lůžek, plicních ventilátorů a dalšího materiálu lidem celého světa.


-Zrušení veškerých patentů a patentových úřadů, spolu s konceptem „duševního vlastnictví“. Jsme přesvědčeni o tom, že „duševní vlastnictví“ je kapitalistickým konstruktem, s cílem co největšího a fakticky umělého rozšíření trhu a tím i soukromého profitu do nových sektorů, kde se dříve trh nenacházel. Tento koncept duševního vlastnictví znemožňuje společnosti svobodně využívat její vlastní objevy pro společenský užitek, včetně právě léčiv a nástrojů boje proti světové chudobě, a zároveň přispívá k rozvratu kultury, kde je zaváděn koncept tvorby umění pro soukromý profit, a kde se měřítkem místo umělecké hodnoty stává možnost tvorby tohoto profitu.


-Vyvlastnění soukromých zdravotnických zařízení. Veřejně dostupná lékařská péče byla jedním z výdobytků pracující třídy, který si za dvě století boje s buržoazií dokázala vybojovat. Po roce 1989 však přišel okamžitý úpadek veřejného zdravotnictví, privatizace jeho části, a následná tvorba sektoru soukromého zdravotnictví, kde nehraje primární úlohu společenský užitek ale soukromý profit. Tyto zdroje vybudované zdravotnickým personálem v soukromém sektoru dnes nemohou být plně využity pro boj s pandemií, jelikož jsou v soukromém držení miliardářů a oligarchů, jakými jsou v ČR například Chrenko a Zavalianis. Zdraví nesmí být nástrojem obchodu. V časech pandemie a vyčerpanosti veřejného zdravotnictví kupříkladu není možné využívat lůžka, lékařský materiál a zdravotnický personál k plastickým operacím modelek v soukromém sektoru. Proto je třeba vyvlastnit bez náhrady soukromý zdravotnický sektor, a připojit veškeré jeho zdroje ke zdrojům veřejného zdravotnictví ve vlastnictví pracující třídy, a pod kontrolou samotných pracujících v těchto zařízeních.


-Okamžité zrušení veškerých vládních ekonomických programů, směřujících k prohloubení veřejného zadlužení ve prospěch záchrany soukromého profitu. Programy Antivirus, Covid I-III, kurzarbeit a další musí být okamžitě zrušeny, a dostupné finanční prostředky použity místo boje za záchranu soukromého profitu na boj proti pandemii, a na zaopatření všech pracujících, v čele s nemocničním personálem, ale i s důchodci a studenty. Nebývá vždy pravdou, že kapitalisté postižení ztrátou profitu živoří. Příkladem může být televizní kuchař Zdeněk Pohlreich, v současné době často v mediích plačící nad ztrátou zisku, jinak ovšem ambasador automobilové značky Lexus, a hrdý majitel mnohých jejích nejdražších modelů. Pokud jakýkoliv kapitalista vyhlásí bankrot, jelikož údajně není schopen nadále vyplácet své zaměstnance, musí být ze strany pracujících na základě jeho účetnictví přezkoumána jeho skutečná finanční situace, a eventuálně jeho podnik vyvlastněn pod kontrolu pracujících.


Perspektivy našeho programu


Uvědomujeme si, že se tento program může zdát v současné době v našich českých podmínkách jako výplod divoké fantazie. A to nikoliv tak pro jeho smělost a radikalitu, jako pro skutečnost, že v současné době neexistuje významnější organizovaná síla, která by tento program byla ochotná a schopná spolu s pracujícími prosazovat. Přesto však s tím jak čas běží, tak můžeme stále více pozorovat, jak je kapitalistické zdravotnictví zcela neschopno pandemii efektivně čelit. Není tomu proto, že by snad lékařský personál odváděl špatnou práci. Pracující ve zdravotnictví se zdroji, které mají k dispozici, předvádí skutečné divy, a s často nedostatečnou výbavou bojují za lidské životy s nasazením svých vlastních. Jejich boj pokračuje i mimo jejich pracoviště, kdy čelí buržoazní propagandě o „neškodnosti koronaviru“, „potřebě promoření“, o „nepotřebě očkování“, případně o „nutnosti za každou cenu otevřít ekonomiku“. V tomto kontextu vznikl 5.října i dokument lékařských pracovníků s názvem „Výzva z první linie“, který kriticky podporujeme.


Skvělou práci lékařského personálu zásadním způsobem ztěžují všeobecné podmínky kapitalistické společnosti, kde je profit neustále upřednostňován před lidským zdravím, a sami tito lékaři a sestry jsou mnohými reakčními elementy zcela nevybíravě označováni za „zrádce“, pokud o nutnosti přijetí plošných opatření směřujících proti soukromému profitu otevřeně hovoří. Tento náš program tedy koncipujeme jako nástroj pomoci v boji tomuto personálu v první linii, a celé pracující třídě. K prosazení jeho požadavků je však třeba budovat revoluční organizaci, která by společně s nimi skutečně a odhodlaně reprezentovala třídní zájmy těchto lidí. Proto budujeme Marxistickou Alternativu, jakožto československou sekci Mezinárodní Marxistické Tendence. A proto apelujeme i na Vás –


Zapojte se s námi do boje proti pandemii Covid-19 bojem proti kapitalismu!

165 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše