Toto léto bylo, co se počasí týče, plné divokých událostí. Změna klimatu už, jak se zdá, není věcí budoucnosti. V Řecku bylo 91 lidí zabito během hrozivých požárů. V Japonsku zemřelo nejméně 77 lidí, a více než 30 000 bylo přijato do nemocnice s úpalem. 54 lidí zabila vedra v kanadském Quebecu. Jedna vlaštovka možná léto nedělá a jedno horké léto není známkou změny klimatu. Dnes jsou však tyto skutečnosti tak rozšířené a jejich opakování tak časté, že se staly novou normou.
Vytí vlků před branami
V posledních letech jsme zaznamenali jeden teplotní rekord za druhým. Extrémní meteorologické jevy se stávají pravidlem, ne výjimkou. Z nejteplejších deseti let, zaznamenaných od roku 1880, bylo 8 po roce 2008. Toto je přímým důkazem.
Dosud se teplota zvyšovala uměrně tomu, kolik skleníkových plynů jsme vypustili do atmosféry. Nicméně to se může změnit.
V současné době je svět o 1,1 ° C teplejší než před industrializací. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) založený roku 1988 předpovídal, že pokud se vynaloží úsilí na snížení emisí uhlíku na nulu a do konce století budou zavedeny negativní emise, změny teploty se mohou zastavit na nárůstu o 1,5° C.
Při současných odhadech však pravděpodobně překročíme cíl 2° C stanovený Pařížskou dohodou a nereálný nemusí být ani nárůst o 3 nebo 4°. A to je jen globální průměr - v některých částech světa bude dopad změny klimatu ještě dramatičtější.
Některé z nejnovějších výzkumů zveřejněných ve sborníku Národní akademie věd představily nové hrozivé předpovědi: pokud nedokážeme zamezit zvýšení teploty nad 2° C, dosáhneme bodu zvratu. Permafrosty začnou tát, v průběhu procesu se do ovzduší vypustí obrovské množství CO2. Teploty se zvýší a dojde k dalšímu tání. Vzhledem k tomu, že arktická a antarktická teplota stoupá, zmizení sněhu a ledu způsobí, že zemské albedo (tj. jeho schopnost odrážet záření) klesne, což povede k dalšímu zahřátí a tání.
Dojde k začarovanému cyklu, který zvýší teploty o 5° oproti těm běžným před industrializací. Za takového scénáře by hladina moří mohla vzrůst až o 20 metrů. "To není jako slyšet výt vlka. Vlci jsou nyní už na dohled," varuje jeden z výzkumníků.
Některé z nejlidnatějších měst světa by se tak ocitly pod vodou. Některé oblasti, které jsou v současné době obývané, by se staly zcela nehostinnými. Stoupající hladina moří by způsobila, že by se podzemní vody smísily s mořskou vodou a staly se nepitnými. Sucho způsobí pravidelné zasychání úrody. Vlny veder zabijí tisíce lidí. Zničující lesní požáry se stanou normou. Krajina bude místem hromadného přesidlování, sužovaná barbarstvím a válkou o přírodní zdroje.
Úkryty pro bohaté
Kde je varování, které bychom očekávali od vládnoucí třídy a establishmentu? Jejich mantrou se zdá být "zůstat v klidu a pokračovat". Ministr životního prostředí Velké Británie Michael Gove by dle svých slov tuto skutečnost nenazýval "klimatickou katastrofou" - je to spíše "klimatická příležitost":
"Jedna z výzev - nebo bych si dovolil říct příležitostí - na měnícím se klimatu," vysvětluje Gove, "je to, že křehká půda některých částí Anglie v kombinaci s počasím, které jsme zažili, znamená, že letošní sklizeň anglického šumivého vína bude nad očekávání bohatá."
Báječné! A právě včas na oslavu Brexitu!
Svět by mohl jít z fleku do pekla, ale doufáme, že srdce našich čtenářů zahřeje fakt, že bohatí budou mít stale k dispozici své šumivé víno. (Navíc ho teď beze strachu z “eurokratů” z Bruselu mohou pravděpodobně nazývat "šampaňským".)
Ale můžeme opravdu vinit kapitalistickou třídu za to, že neprojevila seriozní obavy? Určitě to nebudou oni, kdo pocítí ten tvrdý dopad.
V komentáři k rostoucí poptávce po luxusních "bolt holes" (tj. luxusních domech nacházejících se v pěkných a bezpečných místech světa, kam může bohatý uprchnout v případě nouze) uvedl finančník Michael Nock pro Guardian: "Někde vzadu v hlavě o tom přemýšlí každý. Pokud se dějí nějaké, řekněme změny, kam pak půjdem?"
Tento konkrétní kapitalista si na Novém Zélandě postavil vlastní malou bolt hole. Není však jasné, kam se poběžíme schovat my ostatní.
Vzít chudým a dávat bohatým
Zoufalství v kruzích vládnoucí třídy by mohlo vysvětlit jejich tichou reakci na nejnaléhavější otázku naší doby.
The Economist, spolehlivá a seriózní hlásná trouba liberálních kapitalistů, definitivně dala ruce vzhůru. V komentáři k mimořádně horkému počasí toto léto časopis uvedl, že "svět prohrává válku proti změně klimatu". A proč že svět prohrává válku proti změně klimatu? "Jedním z důvodů je rostoucí poptávka po energii, zejména v rozvojové Asii." (The Economist, 2. srpna 2018)
Můžeme jen obdivovat vnímavost, kterou mají vydavatelé The Econimist. Poptávka vzrůstá, a proto těžíme ze země fosilní paliva.
Pro tyto obhájce kapitalismu jsou emise CO2, zahřívající planetu, ničení korálových útesů a hromadné vymírání druhů, jen symptomem trhu a nic s tím nemůžeme dělat.
Článek pokračuje:
"Západní země zbohatly uhelnou dietou průmyslového rozvoje. Musí respektovat svůj závazek v Pařížské dohodě, aby pomohly chudším místům přizpůsobit se teplejší Zemi a také snížit budoucí emise, aniž by musely obětovat růst potřebný k vymýcení chudoby. "
Závazkem v rámci Pařížské dohody je každoroční převedení částky 100 miliard dolarů z bohatých zemí do rozvojových zemí, aby mohly přejít na zelené zdroje energie.
Je tu ale jedna žába sedící na prameni. Každoročně dochází k přesunu bohatství napříč světem - rozhodně však ne směrem od bohatých k chudým národům.
Každý rok plyne bohatství z bohatých do chudých zemí (kapitálové investice, finanční pomoc, půjčky apod.) ovšem i nazpět (úroky z úvěrů, repatriace zisků apod.). Ve výsledku tak finanční tok činí 2 triliony dolarů z chudých zemí do bohatých!
Jinými slovy, nejchudší země světa jsou v zájmu tvorby zisku udržovány ve stavu nedostatečného rozvoje.
Výsledkem je, že nejchudší lidé v nejchudších zemích světa nebudou mít infrastrukturu nezbytnou k tomu, aby se bránili rozvíjejícím se katastrofám. Není nic, co by kapitalismu dokázalo zabránit v tom, aby se tyto katastrofy rozvinuly.
Jedním příkladem za všechny budiž, že každý rok jsou miliony nejchudších lidí v Bangladéši vystaveny riziku povodní, protože tající voda z Himálájí a silné monzuny stále více zavodňují deltu Gangy.
A přesto v Holandsku, které sedí v deltě další mocné řeky vidíme, jak by tyto účinky mohly být zmírněny. Se soustavou hrází a kanálů jsou vody bezpečně nasměrovány k moři, zatímco územní plánování umožňuje zachovat čisté záplavové území. V Bangladéši se však v důsledku chudoby tvoří slumy kolem měst jako je Dháka, a tak jsou ohroženy miliony životů.
Energetická otázka v mezích kapitalismu
Jak ukázaly dámy a pánové v klimatizovaných kancelářích The Economist, není složité poukázat na problém. Ale jakožto mluvčí kapitalismu nemohou najít řešení z jednoduchého důvodu:
"[Zelená] energie má špinavé tajemství. Čím více je využívána, tím více snižuje cenu energie z jakéhokoli jiného zdroje. To podstatně ztěžuje přechod na budoucnost bez uhlíku, během níž mnoho technologií výroby, čistých i špinavých, musí zůstat ziskových, pokud mají světla dál svítit."(The Economist, 25. února 2017)
A tady to máme přímo od zdroje. Problém s kapitalismem spočívá v tom, že jakmile se zelené zdroje energie začnou vyrábět levně a v dostatečném množství - trhy se střetávají: stojíme tváří v tvář klasické krizi nadprodukce.
V posledních letech prošla solární energie renesancí, která v mnohých vyvolala naději, že může být řešením, které svět hledá. Mezi lety 2012 a 2016 se instalace solárních panelů zvýšila ve Spojených státech o 350%, protože náklady na její pořízení klesly.
Přestože se jedná pouze o 2% světové výroby energie, předpokládaná krize nastala ve chvíli, kdy největší výrobci solárních panelů v USA čelili existenciální krizi způsobené nadprodukcí:
"Juergen Stein, šéf společnosti SolarWorld v Americe, poukazuje na průmyslový "kruh smrti", kdy globální nadvýroba tlačí ceny dolů, což nutí firmy vyrábět více, aby vice prodaly, což dále snižuje ceny." (The Economist , 17. srpna 2017)
Je ironií, že ti samí šéfové se nyní obracejí na Trumpa - obhájce "krásného čistého uhlí"–aby je ochránil! Ochranná opatření, jak ukážeme, nejsou řešením. Dotace dodavatelům zelené energie také krizi nevyřeší. Spíše prostě vedou k tomu, že se trhy ještě vice přesytí, čímž se celé odvětví dostane do ještě větší krize!
Překážka volného trhu
Takže zatím je všechno špatně. Vzhledem k pádu už na první překážce nemůže kapitalismus ani snít o tom, že překoná překážky další, které reálně existují. Téměř všechny modely IPCC, které mluví o zmírnění změny klimatu s cílem zabránit růstu teploty o 2° C, vyžadují negativní emise: jinými slovy, že CO2 by mělo být z atmosféry vysáváno.
Není to až takové sci-fi, jak to možná zní. Všem nám je už dnes známo mnoho řešení: racionální reorganizace zemědělství nebo masivní opětovné zalesňování. Některé z nejmodernějších řešení ale zatím zůstávají neúměrně drahé a vyžadují velké množství investic, aby se z nich staly přijatelné alternativy.
Ale zatímco se vytváří trh pro ekologické technologie, otázka negativních emisí nadále zůstává chimérou kapitalismu.
Kapitalistická třída si je toho dokonale vědoma.
"Zatímco obnovitelná energie se může na světovém trhu s energiemi stát výdělečnou, nikdo neví, jak zbohatnout na odstranění skleníkových plynů." (The Economist, 16. listopadu 2017)
Není tohle v kostce celý ten problém? Nikdo neví, jak zpeněžit odsávání skleníkových plynů z životního prostředí, a proto se to nikdy nestane!
Protichůdnost zájmů jednotlivých států
Je zřejmé, že soukromé vlastnictví a zisk představují zásadní překážky. Kapitalismus však představuje další omezení: omezení národních států.
Jedno z jednoznačných řešení evropských energetických potřeb, které již bylo řečeno - a pro které technologie již existují - by bylo například pokrytí neobyvatelných regionů v poušti Sahary pomocí solárních panelů a přesměrování této energie do celého světa na základě naší potřeby.
Z motivací, které jsou na hony vzdáleny od celosvětové dekarbonizace, němečtí kapitalisté skutečně začali podnikat kroky k provedení takového scénáře počátkem roku 2000.
V roce 2004 tzv. režim zavedený tzv. Oranžovou revolucí přivedl Ukrajinu do konfliktu s Ruskem. V následujících letech došlo k několika situacím, kdy Rusko hrozilo, že vypne dodávky plynu na Ukrajinu a ohrozí tak energetickou bezpečnost evropského kapitalismu.
V reakci na to vznikla iniciativa Desertec, která sdružuje zájmy velkých kapitalistických hráčů, jako jsou E.ON, Deutsche Bank a další. Iniciativa se však rozpadla. Proč? Protože projekt byl založen na představě překonání bariér národních států.
Celý projekt by musel vést přes Gibraltarský průliv a dál, skrze zchátralou energetickou infrastrukturu španělského státu. V souvislosti s úspornými opatřeními a škrty neexistovala možnost, že by se tato technologie modernizovala tak, aby akceptovala stejnosměrnou energii vysokého napětí ze severní Afriky. Naopak úsporná opatření způsobila úplné vysušení investic do infrastruktury. Mezitím Španělsko v zájmu ochrany domácích kapitalistů v oblasti fosilních paliv dovolilo, aby byl rostoucí sektor větrné energie přibržděn.
Pak přišlo Arabské jaro a režimy na Středním východě a severní Africe, se kterými evropští kapitalisté jednali, začaly působit mnohem méně stabilně. Od projektu bylo upuštěno.
Během posledních pár let svět začal postihovat protekcionismus, s Donaldem Trumpem v čele, jakožto zástupcem tohoto trendu. Jak kapitalismus překonává tuto nebývalou krizi, globalizace je podkopávána a sliby Pařížské dohody jsou porušovány, jelikož se zahraniční kapitál stahuje na domácí trhy a národní státy mají co dělat, aby ochránily "své" podniky před všemi nově příchozími.
Jakýkoli pokus o investice do zelené energie se střetává se zájmy domácích kapitalistů. Národní státy dotují své vlastní společnosti na fosilní paliva jen proto, aby získaly výhodu nad svými konkurenty na poli mezinárodního obchodu. Tyto dotace dosahují celosvětově 600 miliard dolarů ročně.
Socialistická odpověď
Jaká je tedy odpověď? Hrozby způsobené změnou klimatu způsobují celosvětovou krizovou situaci, která vyžaduje naléhavou reakci. Všechny velké sliby a řeči z mezinárodních summitů jsou určeny pouze k tomu, aby vyvolávaly dojem, že se s problémy něco dělá. Ale nositelé kapitalismu nemohou v boji proti klimatickým změnám nic prosadit právě proto, že podporují tento systém anarchie, který je způsobuje.
Vývoj vědy, techniky a průmyslu nás přivedl k vrcholu doby, kdy se my jako lidské bytosti dokážeme plně rozvíjet v plném souladu s naším přirozeným prostředím. A přesto v rámci kapitalismu vznikají lidské ekonomické vztahy jako anarchická "neviditelná ruka" a odsouzují miliardy lidí k utrpení a vedou celý náš druh k pádu do propasti.
Opatření, která jsou třeba provést, lze snadno vyčíslit. Musí existovat mezinárodní koordinovaná tendence namířená k plánovanému vyřazení fosilních paliv a zavedení užívání obnovitelných zdrojů energií (technologie, které již existují). Programy negativních emisí musí být vytvořeny a koordinovány ve světovém měřítku. Zemědělství musí být racionalizováno a plánováno, s odklonem od monokultury a se zaměřením na opětovné zalesnění.
Nic z toho není možné, dokud se obrovské monopoly, které momentálně ovládají světovou ekonomiku, nedostanou pod naši kontrolu a dokud nebudou sloužit našim zájmům.
Nicméně nemůžete ovládat to, co nevlastníte. Nedávná zjištění ukázala, že méně než 100 společností je odpovědných za 70% průmyslových emisí. Zároveň je 500 společností odpovědných za 70% odlesnění. Musíme převzít tyto banky, pojišťovny, agrobyznisy a další monopoly a převést je na bázi celosvětového demokratického výrobního plánování.
Lidstvo se musí vymanit z dvojího svazku soukromého majetku a národního státu, který omezuje jeho rozvoj. Úplné selhání kapitalistického systému a globální povaha krize znamenají, že existuje pouze jedno řešení: celosvětová socialistická revoluce.
Původní text: Ben Curry
Marxist.com, 04 září 2018