Vyhledat
  • IMT

Jan Frankel - Některé aktivity stalinistů v Československu (1930)

Boj centristů proti komunistům z Levé Opozice si vyvíjí svou vlastní objektivní logiku. Kde se objevuje nedostatek jasného a smysluplného programu, tam se objevuje nejisté manévrování, kde je přiškrcena revoluční integrita, tam kvetou byrokratické pomluvy, a kde se objevuje neschopnost racionálního uvažování, tam tuto schopnost nahrazuje surové násilí. Stalinisté v Rusku si neberou servítky s ohýbáním revoluční spravedlnosti proti opozičním proletářům, a stejně tak se chovají i v Západní Evropě, kde budují jednotnou frontu s policií proti komunistickým proletářům Opozice. Fakta jsou v tomto ohledu tak silná, že každý další komentář je nadbytečný. Rádi bychom nasměrovali pozornost pracujících k těmto konkrétním skutečnostem:

Jan Frankel úplne vľavo na fotografií s Levom Trockým - Prinkipo, Turecko 1931


Sovětští diplomaté a policie

Delegace komunistických pracujících přednesla požadavek diplomatovi Sovětského Svazu v Praze, Arosevovi, aby vysvětlil popravu Blumkina. (Dřívější agent Čeky a Trockého následný spolupracovník -pozn. překladatele) Ten následně tvrdil, že podá přímý dotaz do Moskvy. Po několika následných marných konfrontacích se tento diplomat dostal v diskuzi do úzkých, kdy následně prohlásil, že poprava tohoto komunisty nespadá pod jeho diplomatickou „jurisdikci“. Když tito soudruzi následně opouštěli budovu ambasády, tak byli obklíčeni tajnými agenty, zadrženi, a podrobeni přísnému křížovému výslechu, kdy byl jeden z těchto komunistů následně zatčen. Smělý Arosev tak plně ukázal své „umění diplomacie“, kdy se jeho zájmy propojily se zájmy buržoazní policie, které předhodil svého stranického soudruha.

„Komunista“ jako obhájce buržoazního státu

Před nějakým časem předvolal soud dva komunistické pracující a členy Opozice s bohatou revoluční minulostí s obviněním z ilegální distribuce letáků Opozice. Jelikož patřili k Rudé pomoci (Organizace III. Internacionály pro materiální a morální podporu perzekuovaných revolucionářů – pozn. překladatele), tak jeden z těchto soudruhů navrhl, že zainvestují do právníka na jejich obranu. Tento právník, jistý Dr. Bartošek odmítl převzít povinnosti obhájce, jakmile zjistil, že jsou to „kontrarevoluční trockisté“, kdo jsou mezi obviněnými. Kromě této formální záležitosti, že byl oficiálním pracovníkem Rudé pomoci, jehož prací by mělo být bránit každého proletáře proti všem obviněním buržoazní spravedlnosti, je zajímavé ještě toto: Tito dva obvinění byli dříve oslavováni za jejich revoluční uvědomění a aktivitu, za jejich boj proti imperialismu, a za jejich obranu Sovětského Svazu (Leták, který distribuovali, o tom nezanechává žádné pochyby). Ale jelikož patřili mezi opozičníky, tak se tento takzvaný „komunistický obhájce“, který je vedoucím členem Ligy lidských práv, Antiimperialistické ligy, Antifašistické ligy atd., odhodlal odmítnout je bránit, a byl zcela pasivním, když byli tito pracující odsouzeni k pobytu ve vězení. To je zajisté smutný obrázek.


Jak pracující smýšlejí

Byrokraté se zároveň nerozpakují zneužívat důvěry pracujících a jejich víry v autoritu Kominterny a Ruského dělnického státu. Zneužívajíce tuto skutečnost se často snaží vyvolávat pogrom proti Opozici. Ale čím hlouběji se člověk dostane mezi stranické kádry, tím se jeví o to více zřejmé, že řadoví pracující mají silnou averzi k napadání jejich opozičních soudruhů. Na Žižkově, v jedné z dělnických čtvrtí Prahy, nedávno naši soudruzi zorganizovali diskuzní večer na téma lekcí z Kantonského povstání. (neúspěšné komunistické povstání v čínské provincii Guangzhou proti Kuomintangu – pozn. překladatele) Stranický funkcionář, který se dozvěděl o tomto mítinku si usmyslel, že nejlepší metodou jak se vypořádat s touto událostí je rozehnat jí násilím. Na jednom ze stranických mítinků se snažil o to, aby byla přijata energická opatření ke zničení našeho mítinku. Ale pracující měli na celou věc svůj vlastní názor, a byli vedeni svým vlastním instinktem. Nikdo z nich nedal svůj souhlas k návrhu těchto byrokratů.


Jan

V Praze, 17. Června 1930



Preložil: súdruh Mirko H.