Vyhledat
  • IMT

Jak letos oslavíme svátek práce? S Marxistickou Alternativou!

Aktualizováno: dub 19


Tento rok oslavíme na Českém a Slovenském území historicky již 131. Svátek pracujících – první máj. Letošní oslava svátku práce však bude zcela odlišná od všech předešlých oslav. Bude se konat jednak v situaci, kdy životy nás všech ohrožuje pandemie smrtícího, a stále mutujícího viru, a rovněž i v době, kdy organizace pracujících, které dříve tyto oslavy organizovaly, zásadním způsobem zdegenerovaly, staly se ochotnými lokaji vládnoucí třídy, a tím ztratily téměř veškerou podporu těch, jejichž zájmy by měly hájit – to jest podporu pracujících. Z těchto příčin se tyto organizace i za normálních okolností stávaly čím dále tím méně schopnými oslavy prvního máje zorganizovat. Loňský příchod koronaviru tuto neschopnost pouze potvrdil, kdy tyto organizace nebyly schopny adekvátně zareagovat na nastalou situaci, a nejúspěšnější loňskou prvomájovou akcí na celé české a slovenské levici se tak stala naše online událost s názvem „Marxistická analýza anarchokapitalismu“ , kterou tehdy sledovalo po celý čas přes 30 lidí, kdy dodnes toto video zaznamenalo okolo 2000 zhlédnutí. Přesvědčeni o tom, že to letos s oslavami prvního máje ze strany dělnických organizací nebude lepší, rozhodli jsme se, že uspořádáme oficiální prvomájovou oslavu vlastní, a na ještě vyšší úrovni, než na jaké byla ta loňská!


Link na FB událost >ZDE<

Link na YouTube kanál Konfrontace >ZDE<



Jak vznikla oslava svátku práce?


Byli to australští pracující, kteří jako první, v roce 1856, vynesli na světlo světa myšlenku uspořádat den úplného pracovního klidu, který by byl spojen se zábavou a průvody tamních proletářů v rámci jejich boje za osmihodinový pracovní den. Tato slavnost se poprvé odehrála nikoliv na prvního máje, ale 21. dubna, a původně bylo v plánu tuto událost zorganizovat jako jednorázovou. Tato první oslava si však v očích australských pracujících získala takový úspěch, že bylo ustanoveno tuto událost opakovat rok co rok. Co také mohlo více dodávat australským pracujícím sebedůvěru a kuráž v jejich souboji s buržoazií, než být součástí pochodujících šiků širokých mas? A nejen to. Již v této době, osm let před ustanovením I. Internacionály, si této činnosti australských pracujících všímali i pracující na jiných světadílech.


Příklad Australanů následovali jako první v 80. letech Američané, kteří v Chicagu po vzoru svých australských soudruhů v roce 1886 uspořádali tuto oslavu v kontextu stávky za osmihodinový pracovní den, kterou naplánovali na 1. máje, a které se zúčastnilo v tomto městě 300 000 lidí. Stejně jako pro Australany byla tato událost pro americké pracující velmi motivující, kdy ovšem Američané na rozdíl od svých zaoceánských soudruhů nečekali s další stávkou na další rok, ale pokračovali ve stávkách a manifestacích po následující květnové dny.


Tyto manifestace se však neobešly bez teroru ze strany buržoazní policie, která neváhala do demonstrujících dělníků střílet, a používat další zastrašující metody, kdy 4.5.1886 došlo k výbuchu bomby mezi protestujícími na Haymarket square, za což bylo následně k trestu smrti bez důkazu odsouzeno pět anarchistů. Po několik následujících let nebylo možné politické aktivity pracujících plnohodnotně rozvinout z důvodu represe policejních složek, až do roku 1890, kdy byla oslava svátku práce v Americe opět naplánována, a to na 1. května.


V této době však nezůstávala pozadu ani Evropa, kde došlo k rozvoji dělnického hnutí a k uspořádání Mezinárodního dělnického kongresu roku 1889 v Paříži, kterého se zúčastnilo na 400 delegátů. Požadavkem tohoto kongresu byl rovněž osmihodinový pracovní den, kdy delegát francouzských odborů, dělník Lavigne z Bordeaux navrhl, aby byl tento požadavek vyjádřen v podobě ustanovení celosvětového dělnického svátku. Jelikož se však tohoto kongresu účastnili i Američtí pracující, kteří již tehdy plánovali svou prvomájovou oslavu na příští rok, bylo kongresem přijato, aby byl tento svátek stanoven právě na 1.května. A podobně jako před třiceti lety v Austrálii, i tehdy se kongres domníval, že tato oslava proběhne v roce 1890 pouze jednou. Tyto celosvětové oslavy se však zapsaly do srdcí pracujících tak hluboko, že bylo zřejmé, že se bude v příštích letech takto akce opakovat, na podporu existujících požadavků pracujících, a na památku všech těch, kteří v boji s buržoazií po celém světě položili své životy.



Boj pracujících vyžaduje schopné a zodpovědné vedení


Historie však není a nikdy nebyla přímočarým procesem. Navzdory tomu, že pracující třída od roku 1890 po celém světě nebývale zesílila, a vydobyla si po celém světě od té doby mnohá vylepšení svého společenského postavení, jako jsou právě omezení týkající se pracovní doby, omezení dětské práce, zdravotní péči, minimální mzdy a investice do sociálního státu atd., organizace pracujících v mnoha zemích kolabují, a opouští politické mapy. Byrokratizace, oportunismus a zrádcovství všeho druhu zcela odcizilo mnohé organizace od milionů pracujících, jejichž zájmy by měly reprezentovat, kdy následně tito pracující nevidí v těchto organizacích východisko ze svých problémů. A navzdory tomu, že pracující v dnešních dobách eskalace třídních rozporů kapitalistické společnosti čím dále tím jasněji cítí, že je třeba dosažení zásadních změn, tak nevidí nikoho, kdo by jejich zájmy hájil. Zkoušejí proto různé alternativy, což se po celém světě projevuje v rychlých politických přesunech důvěry zleva doprava a zprava doleva, a rovněž i v dočasné demoralizaci, která se projevuje obdobími všeobecné frustrace a představy o tom, že „já jako pracující člověk jsem příliš malý pán na to, abych mohl něco změnit“, a tak zdánlivě nezbývá nic jiného než vytrpět veškerá příkoří vyčerpaného kapitalismu, který vrhá nejtěžší část břemena své všeobecné krize právě na pracující třídu.


Každá frustrace z jednotlivých porážek však jednou skončí, a vystřídá jí, z pravidla velmi výbušným způsobem, období všeobecného obrození pracujících, jako tomu bylo v Česku okolo roku 2012, při manifestacích až stovek tisíc pracujících proti Nečasově vládě.


A aby období všeobecného obrození pracujících dospěla ke svým cílům, je zapotřebí schopného revolučního vedení této třídy, kterému by pracující třída mohla dát svou důvěru, a společně s ním bojovat za své třídní zájmy. Je zapotřebí schopného revolučního vedení, které zároveň bude veřejně odhalovat všechny zrádce, kariéristy a oportunisty v řadách dělnické avantgardy, a vypoklonkuje je ze svého středu.



Proč budeme hovořit právě o stalinismu?


Stalinisté jsou historickým zosobněním těchto zrad a současné neutěšené situace mnohých dělnických organizací, kteří jsou přímo zodpovědní za kolaps Sovětského svazu, dělnického státu v Československu, návrat kapitalismu, i za odcizení pracujících mas od KSČ, u které si v květnu zároveň připomeneme její stoleté výročí od založení, kdy toto odcizení mas vyústilo v její pád a následný zákaz. Současná buržoazie si toto velmi dobře uvědomuje, a ve skutečnosti si velmi cení historické úlohy stalinismu. Ne náhodou se snaží připodobnit veškerá hnutí pracujících právě k němu. „Snažíte se jako pracující organizovat a bojovat proti šéfům? To dělají komunisté, a komunisté mohou za sto milonů mrtvých!“. „Chcete nižší věk odchodu do důchodu?“ „Sto milionů mrtvých!“. „Progresivní zdanění?“ „Sto milionů mrtvých!“. „Omezení výroby v době pandemie smrtícího viru?“ „Sto milionů mrtvých!“.


Demagogie o vraždících komunistech se opakuje z úst buržoazie jako slovo Boží, a při její reprodukci je zcela lhostejné, jak absurdní tato demagogie ve skutečnosti je. Komunisté však nemají nic společného se zradami stalinistů, a byli mezi prvními, kteří ve skutečnosti skončili na Stalinových popravištích. Jakožto Marxistická Alternativa vycházíme z revoluční tradice Mezinárodní Levé Opozice, která byla ve skutečnosti první a jediná, která se stalinistickému teroru postavila, zatímco si západní buržoazie po vraždě Trockého a původního vedení Bolševiků z října 1917 mnula své pracky nad tím, jak pro ní Stalin dělá špinavou práci.


Bojovat z naší pozice proti stalinismu tedy rozhodně neznamená oslabovat komunistické hnutí vytvářením a živením vnitřních konfliktů, jak by si snad někdo mohl myslet, ale znamená to vést dvojí úder – jednak proti buržoazní demagogii, a jednak proti zrádcům a plevelu v dělnickém hnutí, který se proti nám šturmuje více a více s tím, jak naše organizace po celém světě, i zde v Česku a na Slovensku sílí. Proto bude mít naše prvomájová oslava charakter školy, ve které budeme ve dvou besedách hovořit o tom, co to stalinismus je, jaké jsou jeho historické kořeny, a jaké napáchal škody na mezinárodním hnutí pracujících.



Jak to bude probíhat?


Naše prvomájová oslava bude probíhat zcela ve virtuálním prostoru, kdy k jejímu vysílání použijeme náš YouTubový kanál s názvem „Konfrontace“ – kam všem zájemcům o revoluční změnu společnosti doporučujeme přidat svůj odběr.

Na tomto kanále budou od 13:00 probíhat celé odpoledne streamy, které budou jak v češtině tak i ve slovenčině, a které se budou soustředit právě na téma „Marxismus vs. Stalinismus“.


Jako první vystoupí ve 13:00 soudruh Michal Kopčík ze Slovenska, který diváky uvede do naší události, a v krátkosti pohovoří o současných zejména českých a slovenských revolučních perspektivách.


Následovat bude druhá, již tematická, beseda rovněž ve slovenčině, kterou povede soudruh Martin Frankel na téma všeobecné podstaty stalinismu, kde bude hovořit o tom, co tento pojem zosobňuje, kde se stalinismus vzal, a jak deformoval marxistickou teorii ale i celé státy, ve kterých byla dobyta politická a ekonomická moc pracujících.


Přednáškové odpoledne zakončí soudruh Mirko Honcović, který bude v češtině hovořit o tom, jak stalinismus zasáhl konkrétně do boje československých pracujících, připomene stoleté výročí vzniku KSČ, a nastíní kudy se musí komunisté v Čechách a na Slovensku dále ubírat, pokud skutečně chtějí získat na svou stranu studenty a pracující, a dosáhnout společně s nimi jejich historických revolučních úkolů.


Prvního máje se tak rozhodně máte na co těšit. Na rozdíl od předešlých oslav v podání KSČM a sektářů se nebude jednat o přátelský pokec nad pivem a klobásami za poslechu dechové hudby. Nebude se jednat o opakování abstraktních sloganů a pochodování malé skupiny lidí, ve které se všichni vzájemně znají, od bodu A do bodu B. Oslava prvního máje v podání Marxistické Alternativy je koncipována tak, aby ve všech účastnících něco zanechala, a aby byli ti, kteří se po této oslavě ve virtuálním prostoru rozejdou, silnější a připravenější čelit současným úkolům pracující třídy, než když se na tuto událost prvně připojili, případně i budovat naší organizaci k dosažení definitivního socialistického vítězství pracující třídy nad buržoazní i stalinistickou reakcí!


Každý kdo chce překonat kapitalismus je tímto srdečně zván!

93 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše