Bez ohledu na odpor občanů (kolem 83% občanů se během průzkumů vyjádřilo proti) ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon o navýšení věku odchodu do důchodu. Do roku 2034 se tento věk navýší o pět let pro naprostou vetšinu žen a mužů.
Během několika měsíců v Rusku probíhaly vlny systémových KSRF (Komunistická strana Ruské federace) a nesystémových (organizovaných převážné aktivisty a hlavně Navalným) protestů. Preference vládnoucí strany Jednotné Rusko podstatně klesly, ale zdá se, že nic z toho již od začátku nemohlo zabránit vládě reformu uskutečnit.
Systémovou kritiku vůči reformě často předkládala KSRF, která se dokonce pokusila zorganizovat referendum. Ale svou nejvýraznější a nejrozsáhlejší podobu občanský odpor získal v pouličních protestech. Slogany demonstrantů se většinou točily kolem populárního tématu v ruské společnosti – to jest korupce mezi úředníky. Dalším tématem je odraz skutečnosti, že demografie v oblasti věku dožití v Rusku zůstává na poměrně nizké úrovni. Podle zástupkyně ředitele HSE Institutu pro sociální politiku Oksany Sinyavské, již do reformy, a tedy při věku odchodu do důchodu u mužů ve věku 60 let, byla pravděpodobnost dožítí do penze u současných dvacetiletých mužů v Rusku na úrovni 68%. S nárůstem věku odchodu do důchodu ve věku 65 let klesne tato hodtota pod hranici 60%. U žen není situace tak kritická, jedná se o pokles z 92% (Do reformy byl věk odchodu do důchodu u žen 55 let) na 85,5% (po reformě).
Ale podívejme se na argumenty vlády, které vycházely z toho, že poměr pracujících k důchodcům klesl natolik, že už prý bylo nemožné věk odchodu do důchodu nezvyšovat. Záměrně však vláda neuváděla, kolik důchodců v Rusku nadále i po formálním odchodu do důchodu pracuje (15 milionů oproti celkovému počtu 42 milionu důchodců v roce 2017), což výrazně vrhá stín na argumenty, kterými se vláda ohání. Navíc od sovětské doby se produktivita práce výrazně zvýšila a nyní je výroba mnohem efektivnější, a podobně jako na celém světě se není důvod domnívat, že tato reforma byla nuceným opatřením, a že není dostatek prostředků pro důchodce.
Nakonec marxismus, jakožto pohled na svět, uvádí a hodnotí všechny jevy ve světě jako jevy založené na třídním boji. Třída jako taková je určena svým postojem k výrobním prostředkům. Přitom třída pracujících se jako jediná přímo dotýká produkce - tím, že se na ní bezprostředně podílí. Při výrobě jedním z nejdůležitějších faktorů byl a zůstává čas, strávený u této výroby. Je na čase se zeptat:
Kdo z důchodové reformy profituje? Zjevně jsou to zaměstnavatelé, či obecně podnikový kapitál.
Navíc důchodová reforma v Rusku, stejně jako kdekoliv jinde ve světě, jako taková napomáhá reformě trhu práce. Po jejím uplatnění na trhu práce nastoupí redistribuce jeho přímých a v rámci kapitalismu porobených účastníků - pracujících, kdy mnoho lidí v předdůchodovém věku, kteří nemají vysokou šanci získat lepší a lépe placenou práci budou muset přijmout alespoň nějakou. A toto přímo ovlivňuje i všechny pracující obecně, protože i ti ostatní budou muset prodávat svou práci levněji, protože jinak jim tu práci vezmou ti, kteří jsou okolnostmi donuceni jí prodávat ještě více levněji.