Vyhledat
  • IMT

Byla Říjnová revoluce krvavý puč?

Častým mýtem je i tvrzení, že Únorová revoluce a svržení cara Mikuláše II. bylo demokratickým a „mírovým“ rozhodnutím mas. Ale pak přišli zlí diktátoři Lenin a Trocký, kteří zorganizovali krvavý a protizákonný puč, svrhli demokratické zřízení, a nastolili diktaturu. Opět se ale jedná o holý nesmysl.


Zaprvé, liberální historici jsou známí tím, že používají slovo „mírový“ velice volně. Drtivá většina odborníků, snad kromě ultra-pravicových historiků, se shoduje na tom, že s carským Ruskem toho mnohé nebylo v pořádku. Jednalo se o autokratickou, dědičnou monarchii, ve které neexistovaly demokratické volby, neexistovala zde svoboda slova, svoboda vyjadřování, svoboda shromažďování, všichni političtí nepřátelé byli posíláni na Sibiř, židé a utlačované národnostní menšiny se stávaly terčem vražedných pogromů. Každý liberální historik tedy musí uznat, že Únorová revoluce přinesla výrazné zlepšení.



Únorová revoluce tedy často bývá liberálními historiky vykreslována jako „mírová“. Ve skutečnosti si únor 1917 vyžádal okolo 1 500 obětí. Většinou šlo o neozbrojené dělníky, kteří byli zastřeleni členy státních složek, ale je jisté, že s tím, jak se krize prohlubovala, se někteří dělníci a vzbouření vojáci chopili zbraní a způsobili ztráty carským jednotkám. Je neoddiskutovatelné, že k těm nejhorším zvěrstvům došlo v závěrečných dnech carského režimu. A přesto řada liberálních historiků stále tvrdí, že k Únorové revoluci došlo mírovou cestou.


Jestliže si však "mírová revoluce" v únoru 1917 vyžádala 1 500 mrtvých, pak určitě zemřelo daleko více lidí při „krvavé“ Říjnové revoluci. Skutečnost je ale taková, že při obsazení Zimního paláce a rozpuštění Prozatimní vlády nepřišel skoro nikdo o život.


Mnoho z vás jistě vidělo film Deset dní, které otřásly světem od Sergeje Ejzenštejna. Film barvitě vykresluje boj o Zimní palác, zachycuje stovky ozbrojených vzbouřenců, vybuchující bomby, a podobné dramatické scény. K ničemu takovému ale ve skutečnosti nedošlo. Obsazení Zimního paláce připomínalo spíše policejní zátah než bitvu. Ovšem při natáčení samotného filmu Deset dní, které otřásly světem bohužel došlo k nehodám s jištěním pušek, a několik komparzistů přišlo o život.


Při natáčení filmu o Říjnové revoluci zemřelo více lidí, než při skutečném obsazení Zimního paláce!


Říjnová revoluce ukončila účast Ruska v první světové válce, čímž zachránila životy tisícům, ba možná dokonce i celým milionům lidí. Je ironií, že ti, kteří hovoří o odporné "násilnosti" Říjnové revoluce, často považují násilí války za ospravedlnitelné. Ruští pracující však už měli dost těch, kteří podporovali válku a obratně z ní těžili, a proto byli ochotni obětovat své životy v boji za mír, dosažený socialistickou světovou revolucí. To je pravým ospravedlněním Října, Únoru a celé revoluce jako takové. Když se většina populace rozhodne pro změnu a menšina jí v tom násilnostmi brání, pak má většina právo se bránit.


Zadruhé, zatímco o Únorové revoluci se někteří historici zmiňují jako o slavné historické události, o Říjnu ti samí často mluví jako o ilegálním puči, který byl zorganizován nepočetnou skupinou konspirátorů. Podrobme toto tvrzení malé analýze. Pro slovo puč existují v politologickém slovníku dvě definice. Podle jednoho výkladu je puč situace, kdy moc převezme nějaká menšina (často jí bývá armáda) a prosadí svůj režim navzdory nesouhlasu většiny populace. Podle druhé definice je puč „nelegální“ převzetí moci, které je v rozporu s ústavou daného státu.


Byli bolševici v menšině? Žádný historický zdroj od září roku 1917 toto tvrzení nepodporuje. Je všeobecně přijímáno, že drtivá většina městské populace během Října podporovala Bolševiky. Na venkově se ti, kteří nepodporovali Bolševiky hlásili ke Straně socialistů-revolucionářů (tzv. Eserům). I tato strana však usilovala o zřízení sovětské republiky. Všeruský ústřední výbor sovětů, jediný skutečně demokratický orgán v zemi, byl složen z většinové vlády Bolševiků a levých Eserů, kteří usilovali o přerozdělení půdy rolníkům, ukončení války a právo sebeurčení pro dosud utlačované národnostní skupiny.


Konečným důkazem o většinové podpoře sovětů bylo jejich vítězství v Občanské válce. Stará carská armáda byla po Říjnové revoluci v troskách a mladý dělnický stát si musel vybudovat vlastní armádu z ničeho. Bílá armáda měla podporu starých generálů a navíc 21 cizineckých armád, které vtrhly na území Ruska. Trockému se podařilo skoro ze dne na den sestavit Rudou armádu. Trocký byl zajisté přesvědčivým řečníkem, ale bez obrovského odhodlání celé země bojovat a zásobovat armádu válečným materiálem a potravinami, by Rudá armáda nikdy ve válce neuspěla.


Rolníci ochotně darovali své obilí, aby nakrmili Rudou armádu, protože nechtěli vrátit svou půdu zpátky do rukou šlechticů. Dělníci se dobrovolně hlásili do boje, připraveni zemřít a vyrábět munici pro Rudou armádu, aby se země nevrátila do rukou starých aristokratů a imperialistů. Válka je jen jinou formou politiky a na této frontě se sovětům podařilo dosáhnout drtivého vítězství.



Inu dobrá, bolševici možná měli majoritní podporu populace, ale co je to platné, když jednali nelegálně a protiústavně? Ale i toto tvrzení není obtížné vyvrátit. Neexistoval žádný „ústavní“ způsob, jak se zbavit monarchie a nastolit demokratické zřízení. Jedinou možností byla revoluce. Ale jaký byl režim, který byl v Rusku nastolen po Únoru?


Většina lidí, kteří bojovali proti dynastii Romanovců byli dělníci z velkých měst, kterým se podařilo přesvědčit vojáky, aby se k nim přidali nebo zůstali neutrální. Tito dělníci a vojáci se organizovali v tzv. sovětech. Sovět je ruské slovo pro radu, nebo výbor. Pracující si na každém pracovišti zvolili své zástupce, na základě jasných pravidel. Ozbrojené jednotky, které se skládaly převážně z naverbovaných rolníků si také volily své zástupce. Všichni představitelé sovětů byli okamžitě odvolatelní. Sověty byly demokraticky volenými orgány a měly důvěru většiny dělníků a rolníků, kteří bojovali proti starému režimu.


Proti sovětům stálo hnutí liberálů a konzervativců z carské Dumy. Duma neměla s demokratickým rozhodováním nic společného a za cara poskytovala pouze poradenství jeho osobě. Většinu Dumy tvořili šlechtici, kapitalisté a vlastníci půdy. Hlas jednoho šlechtice měl větší váhu, něž hlas desítek nebo až stovek tisíc dělníků a rolníků, a to v zemi se 160 miliony obyvateli. Duma dělala vše, co bylo v jejích silách, aby ochránila cara proti povstání lidu, který se organizoval v sovětech.


V posledních dnech monarchie se skupina nikým nevolených bohatých aristokratů, podnikatelů a profesorů prohlásila za Prozatímní vládu, ačkoliv na to neměla žádný demokratický, ani ústavní mandát. Většina obyvatel byla proti, ale tehdejší volení zástupci sovětů byli reformisté a podporovali liberální buržoazii. Jediný demokratický mandát Dumy jí byl propůjčen od Menševických a Eserských vůdců sovětů. Lid Dumu nepodporoval, naopak se od počátku roku 1917 stále více přikláněl k sovětům. Tak v Rusku začalo období dvojvládí, kdy se představitelé Prozatímní vlády dělili o moc se sověty.


Mezi 7. a 9. listopadem 1917 v Petrohradě zasedal Všeruský ústřední výkonný výbor sovětů. Sjezdu se zúčastnilo 649 delegátů z 318 sovětů po celém Rusku. Bolševici získali 390 zástupců, leví Eseři 100, což jim dalo většinový mandát sesadit Prozatímní vládu a vložit všechnu moc do rukou sovětů, jedinému demokratickému orgánu v Rusku.


Tedy, Říjnová revoluce dokonce obstála i v rámci úzkoprsých měřítek legality a ústavnosti. Říjnová revoluce nebyla pučem podle žádného přípustného kritéria.


Autor: Alex Grant (Fightback, Kanadská sekce IMT)

Překlad: Anatol Dniester

0 zobrazení