Cestovní společnost Thomas Cook přestala existovat. Další ikonický základní kámen britské cestovní ekonomiky byl zlikvidován, a 9 000 nových pracujících je v Británii bez práce. Mnoho z nich si již dříve prošlo obdobnou katastrofou – nedávným krachem Britských Monarch Airlines. Současný kolaps je ale mnohem větší sociální katastrofou, která dopadla na 20 000 pracujících po celém světě, s ještě hlubšími následky v cestovním průmyslu.
O víkendu (21.-22.9.2019) proběhly rozhovory v advokátní kanceláři Slaughter and May – povšimněte si té kruté ironie v tomto názvu – kde byli přítomni věřitelé firmy Thomas Cook a také její největší investor, čínský konglomerát Fosun. Tyto rozhovory nepřinesly žádné výsledky. 200 milionů liber, potřebných na oživení firmy, se nenašlo. Přes 150 000 Britů na dovolených v zahraničí bylo nuceno čekat na největší repatriaci v mírovém období vůbec. Turisté v Tunisku, podle svých výpovědí, zůstali uvěznění v jejich hotelu ochrankou, kvůli tomu, že hotel požadoval peníze navíc, kvůli strachu z neuhrazení pohledávek ze strany cestovní kanceláře.
Kronika předpovídané smrti
Zánik tohoto kolosu byl jistě pro mnohé překvapením, ale při bližším prozkoumání byl tento nevyhnutelný konec předpověditelný. Cestovní a letecké společnosti jsou bezohlednými byznysy, kde jsou dnes marže zisku malé. Cestovní služby celkově přicházejí do problémů v době, kdy si lidé mohou přes internet objednat jejich vlastní lety a hotely, díky čemuž tyto placené prostředníky vynechávají.
Pro mnoho pracujících, dřících a potících se celý rok, je dovolená vytouženou odměnou. Ale důležité je moci si ji dovolit. Když se poptávka po dovolených zmenší, což je nevyhnutelné, po všech těch letech škrtů, má to okamžitý efekt. Množství objednávek je rozhodující, a bez stálého přísunu rezervací začne jakákoli cestovní společnost rychle hromadit dluhy, a je odsouzena ke zkáze. Rovněž hraje roli způsob řízení firmy – a po vyslechnutí několika výpovědí od pracovníků této firmy se zdá, že i ten měl významný vliv – přičemž špatné vedení podniku působí jako rakovina, pojídající celý tento organismus (zastaralý obchodní model) zevnitř.
Selhání trhu
Britský premiér Boris Johnson měl dokonce tolik odvahy, že prohlásil, že nadešel čas na “zamyšlení se nad tím, zda jsou ředitelé těchto společností řádně motivováni k tomu, aby takové záležitosti správně řešili.“ To je tvrzení naprosto mimo realitu. Jak deník The Telegraph informoval druhý den: “ Peter Fankhauser, švýcarský generální ředitel, si od doby, kdy v roce 2014 převzal vedení, vydělal 8,3 milionu liber, včetně bonusu 2,9 milionu liber v roce 2015. Hlavní finanční úředníci Michael Healy a Bill Scott, kteří začali na začátku minulého roku, mají dohromady od roku 2014 vyplaceno kolem 7 milionů liber.“
Jak dobře vidíme, kapitalistický mýtus, říkající, že potřebujete pár velmi dobře placených lidí na vedení společnosti, ukázal, co je zač. Jistě, šéfové společnosti Thomas Cook vycházejí z celé situace se zlatým padákem, ovšem jejich zaměstnanci, kteří dělali všechnu skutečnou práci, se potýkají s katastrofou, kdy nejspíše nedostanou za září 2019 zaplaceno.
Politické zřízení se bezmocně dívá, schopné ronit jen několik krokodýlích slz. Thomas Cook, následující kolapsy britských velkofirem BHS, Carillion a British Steel, je další obětí laissez faire kapitalismu. Trh není schopen zajistit stabilní živobytí pro obyčejné pracující, kteří vždy budou vydáni na milost motivu zisku, a vždy budou těmi prvními, kteří budou obětováni na jeho oltáři.
Potřeba racionálního plánu
Další krutou ironií je fakt, že to byly banky (včetně RBS a Lloyd’s), které požadovaly onu další sumu 200 milionů liber navíc k likviditě. To jsou ty samé banky, které byly v krizi zachráněny plátci daní, do výše 65 miliard (!) liber, přičemž většinu banky RBS vlastní stát. To jasně ukazuje, kde se nachází priority tohoto systému, ale také to poukazuje na brutální logiku současného kapitalismu.
Kolaps firmy Thomas Cook je tragédií, a bohužel nebude poslední v této epoše krizí, s Brexitem na dohled. Ale je to tragédie pouze pro pracující a turisty.
Vedoucí manažeři odchází s obrovskými bonusy v kapsách. Věřitelé stojí první ve frontě na rozebrání toho, co z firmy zbylo. Mezitím investoři vyvázli nedotčeni – většina buď vsadila na pád firmy Thomas Cook, anebo nyní vydělávají na výměně nesplaceného úvěru, dosahujícího výše 250 milionů dolarů.
Zatímco šéfové dávají od celé kauzy ruce pryč, a rozebírají si to, co zbylo, slyšíme mnohé příběhy vycházející z úst (nyní nezaměstnaných) zaměstnanců, kteří neúnavně pracovali bez platu, aby pomohli turistům dostat se domů.
Případ firmy Thomas Cook ukazuje, proč potřebujeme ukončit existenci firemních tajemství. Knihy těchto firem by měly být otevřeny, aby ukázaly veřejnosti ziskuchtivost, špatné řízení a korupci šéfů. Co je však nejdůležitější – tyto firmy by měly být všechny řízeny na bázi demokratické organizace samotných pracujících.
Nemůžeme ovšem ovládat to, co nevlastníme, proto prosazujeme znárodnění všech odvětví přepravního průmyslu: vlaků a autobusů, ale také letadel. Ano, Thomas Cook byl znárodněn britskou Labour Party ve 40. letech minulého století, ale byl znovu privatizován konzervativci v 70. letech. Dnes vidíme konečný důsledek a bídu do které vedla ona privatizace a nemilosrdnost trhu. Jen znárodnění pod kontrolou pracujících může předejít tomu, aby byli nezaměstnaní odhazováni na pomyslnou hromadu šrotu. Dovolí také to, aby byly tyto služby kontrolované tak, že upřednostní pracující a uživatele těchto služeb a zároveň umožní zásadní a neodkladné investice do užívání obnovitelných zdrojů energie.
Překlad: Petr N., Mirko Honcović
Původní text: Martin Swayne, Marxist.com