Publikováno na našem starém webu v roce 2015
Dnes ráno si Turecko prožilo bdělou noční můru. Kolem deváté hodiny našeho času otřásly Ankarou dva výbuchy, které mají dohromady na svědomí 86 lidských životů a 186 zraněných.
Strůjce útoku zatím znám není, ale útok měl jasný cíl, mírový pochod pořádaný Konfederací pracovníků ve státních službách a dalšími levicovými organizacemi. Na pochod dorazilo přes 14 000, včetně aktivistů pro-kurdské strany HDP. Ihned po útoku si lidé okamžitě začali pomáhat. Následná reakce některých protestujících byla pochopitelná, když se snažili bojovat s policií, která se rozhodla zbytek shromáždění, jak jinak než násilně, rozehnat. Po tomto barbarském činu zůstalo ležet na zemi okolo 30 bezvládných těl a bohužel, počet zmařených životů zanedlouho ještě rapidně vzrostl.
O to smutnější je fakt, že se takovýto útok odehrál na mírovém pochodu, který měl vyslat jasný vzkaz, že ani lidé Turecka si nepřejí imperialistickou válku v regionu. Zrovna, když násilí tureckého kapitalistického režimu dosahuje nových výšin, příkladem buď nová ofenziva proti PKK a sílící kampaň proti lidové opozici uvnitř Turecka.
Zatím není jasné, jaká organizace stála za útokem, ale důvodně si můžeme myslet, že za ním stojí IS, podezření pojímáme i k různým tureckým fašistickým organizacím, jako Šedí vlci.
Turecký premiér Ahmet Davutoglu v televizním přenosu řekl, že chce tři dny státního smutku a volal po zemi, aby se sjednotila v boji proti terorismu a odsoudil tento brutální čin. Ale jaká byla opravdová motivace, aby toto pan premiér řekl? Vždyť i on sám byl cílem kritiky tohoto shromáždění. Navíc, pan premiér volá „národ“ aby se sjednotil v boji proti terorismu, proč by se měli turečtí pracující sjednocovat se svými otrokáři? Dělnická třída se musí v těchto nejtemnějších hodinách sjednotit a rozhodně se postavit jak proti náboženskému fundamentalismu, tak proti jinému kapitalistickému útlaku.
Turečtí i zahraniční pracující truchlí nad osudem svých padlých. Tato událost nás musí všechny do jednoho sjednotit v našem boji za lepší svět, ve kterém již takové násilí nebude mít místo.
Bojujme společně za lepší svět! Jak říkal Che: „Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety.“