Vyhledat
  • IMT

Prodavačkou v Česku


Před nedávnem jsem jednou takhle zrána seděl v čekárně u mého praktického lékaře se stohem papírů v ruce, čekajíc na zdravotní posudek ohledně mé způsobilosti k vykonávání nového zaměstnání, do kterého jsem se hlásil. Jak jsem tak seděl, přisedla si ke mně postarší žena. Její ruce napovídaly, že se celý život živila manuální prací. Vidouce moje papíry, zeptala se mě, zda si jdu také vyřídit zdravotní prohlídku do továrny, která se nacházela hned vedle ordinace. Odpověděl jsem jí, že nikoliv, jelikož jsem se hlásil jinam, načež mi ona odpověděla, že se do výroby hlásí po mnohaleté praxi v supermarketu, aby této práci již navždy unikla. Její příběh mne zaujal natolik, že jsem se s ní o jejích pracovních podmínkách dal více do řeči a zároveň jsem si poté dále zjišťoval, co to vlastně obnáší, být v Česku řadovým pracovníkem v supermarketu. V tomto článku se dozvíte střípky toho, co jsem se od této ženy o této práci dozvěděl.


Prodavači ze supermarketů jsou často osoby, které nepřetržitě potkáváme i celé roky. Při pravidelných nákupech spotřebního zboží se těmi stejnými v drtivé většině setkáváme častěji, než třeba s našimi bývalými spolužáky ze střední školy. Náš pravidelný vzájemný kontakt však bývá velmi krátký – je to čas, který začíná pozdravem, následným markováním zboží a končí rozloučením po platbě. Přestože si vás prodavač pamatuje jako dlouhodobého zákazníka a vy jeho na ulici také bezpečně poznáte, vzájemně toho o svých životech víte jen velmi málo. Tento článek se snaží pro zákazníka odkrýt oponu pracovního života prodavače a dozvíte se, proč není moudré ve frontě u pokladny na pomalého prodavače nadávat.

Pracovní pozice prodavače ze supermarketu patří svojí třídní charakteristikou mezi nejchudší vrstvy služebního proletariátu a ve většině případů tuto práci zastávají v ČR ženy. Mzdy se sice liší podle podniku, ale na objem stresu a práce bývá velmi nízká. A to zejména mzda nástupní, její valorizace zpravidla přichází až po nějaké době strávené v podniku, přičemž rozhodně ne každý tak dlouho v podniku vydrží. Podle nedávných statistik například Penny během jednoho roku obmění plnou třetinu svých zaměstnanců. Nejlepší recenze na mzdy zaměstnanců a jejich pracovní podmínky pocházejí, co se týče známějších řetězců, z Lidlu a nejhorší z Penny a Albertu. Do Lidlu se zároveň není tak snadné dostat jako do druhých dvou zmiňovaných. Obecně jsou však podmínky na těchto pracovištích velmi podobné.

Vzdělání při nástupu do pozice běžného pracovníka většinou není rozhodující, nicméně i když by se to mohlo mnohým nezasvěceným zdát, práce to nebývá nikterak fyzicky jednoduchá. Prodávání na kase, tedy okamžik, kdy zaměstnanec přijde nejvíce do kontaktu se zákazníkem, je jen částí této práce, která má svoje přísná pravidla(ale o tom až později).

Faktem je, že při nástupu do tohoto zaměstnání se nejčastěji stáváte tzv. „holkou pro všechno“. To platí zejména v menších prodejnách. Vaším úkolem je kromě prodávání na kase třeba i práce skladníka v podobě vybalování zboží. To vás čeká nejčastěji hned po nástupu, než si získáte tu důvěru, aby vás na kasu vůbec pustili. Krom toho ovšem zastáváte zpravidla i práci uklízečky, jelikož je na vás udržovat sklad, ale hlavně prodejnu reprezentativně vypadající.


Zpráva z 28.11.2016

Rozhodujícím faktorem, který určuje povahu vašeho pracovního prostředí a pracovních podmínek, jsou manažeři prodejny, jejich zástupci a celkově vedení prodejny jako takové. Buď máte štěstí a ve vašem zaměstnání bude váš vedoucí někdo chápavý, s kým je možné se na lecčems domluvit, nebo máte smůlu a budete muset pracovat pod někým, pro koho jste otrok, případně hromosvod osobních frustrací. Je třeba si uvědomit, že stejně jako i jinde, tak i zde platí tzv. „zákon padajícího hovna“. Manažer prodejny je někdo, kdo je úkolován oblastním vedoucím co se efektivity a zisků týče a všechny tyto úkoly nakonec přecházejí na zaměstnance k vykonání. Pak už záleží na manažerovi samotném, jaké je povahy a jak moc na vás bude v práci řvát, či na vás bude sprostý, pokud se mu bude zdát, že tyto požadavky shora nenaplňujete. Plnění těchto požadavků se totiž samozřejmě promítá i do jeho mzdového ohodnocení a jistoty jeho pracovní pozice.

Ne zřídkakdy se tedy na pracovištích v tomto odvětví objevuje spousta neblahých fenoménů. Osobní výhrůžky ztrátou zaměstnání, sabotování dovolené a vydírání nejsou ničím výjimečným. Dovolit si onemocnět a jít na neschopenku často považuje manažer za akt velezrady, za který si zasloužíte popravu. Často je takové vaše jednání odměňováno lynčem. Pokud však zároveň do práce nastoupíte i přes pokles úrovně vašeho zdravotního stavu, tak to nikoho nezajímá a jsou na vás kladeny naprosto stejné nároky, jako kdykoliv jindy. Bývalá prodavačka z čekárny u lékaře si například stěžovala, že jí bývalý zaměstnavatel občas nutil při jejím těhotenství zůstávat na směně až 16 hodin.

Pracovní doba přitom bývá jedním z hlavních důvodů, proč se v této práci dost lidí neohřeje příliš dlouho. Ohledně směn nemáte nikdy nic jistého, supermarkety mívají otevřeno i o víkendech a před státními regulacemi ohledně otevřenosti prodejen o svátcích otevíraly tyto obchody i během nich. Kromě víkendových směn je třeba ještě počítat s tím, že je věčný nedostatek zaměstnanců, kteří navíc neustále přicházejí a odcházejí, a tak se manažeři snaží narychlo zalepovat díry vzniklé v plánech směn. Pro běžného zaměstnance to znamená, že je v práci tak, jak je ho tam třeba a to nejčastěji nad rámec jeho pracovní doby. Často se stává, že zaměstnance pošlou ze směny dříve domů, jelikož je zrovna málo zákazníků a podnik se snaží udržovat hodinovou výkonnost a pracovní rentabilitu svých zaměstnanců. Naopak ale při nedostatku lidí je zaměstnanec i telefonicky obvoláván v době osobního volna, aby dorazil do práce. Pokud jste ale například na směně od osmi od rána do čtyř odpoledne, nenajdete nikdy žádnou jistotu v tom, že ve čtyři skutečně odpíchnete na píchačkách a půjdete domů. Pokud je příval zákazníků ve čtyři větší, než je podnik schopný bez vás zvládnout, zůstáváte dál. Proplacení vašich přesčasů je ale opět věcí, ve které žádnou jistotu nenajdete, okrádání zaměstnanců na mzdách za přesčasy bývá běžné. Veliké zkušenosti s tímto má právě paní z našeho příběhu, bývalá prodavačkav Penny, která to komentovala slovy: „Nejšťastnější by byli, kdybychom tam pracovali 24 hodin denně a ještě zadarmo.“

Přestávky na svačinu, kouření, či návštěvy toalety jsou rovněž kapitolou samou o sobě. Obecně se doporučuje se na přestávky příliš netěšit, protože nikdy nemáte jistotu, že dopadnou podle vašeho plánu. Pokud se jich vůbec dočkáte, tak jsou vám naplánovány podle toho, jak si vás může dovolit vedení zrovna na chvíli postrádat. A ano, snadno mohou nastat situace, kdy je vám odpíráno i vykonání fyzické potřeby. To platí zejména o situacích, kdy se nacházíte právě na pokladně.

Snížená fyzická náročnost práce na pokladně je přitom kompenzována buzerací s touto prací spojenou. I přesto, že při své směně střídáte práci prodavače s prací skladníka podle toho, jak jsou dlouhé fronty u pokladen, tak jsou na vás na pokladně kladeny vysoké nároky, co se vaší čistoty, upravenosti a vlídnosti týče. Více než kdykoliv jindy se přitom vše stává vaším problémem. To se týká například toho, pokud nemáte potřebnou hotovost na vrácení zákazníkům. Pozdrav a rozloučení přitom rozhodně nejsou pro pokladní něčím dobrovolným. Tyto fáze obsloužení zákazníka mají svá jasná pravidla. Dbá se, kromě zřetelného a slušného pozdravu samého, i na povinnost očního kontaktu při pozdravu a také na povinnost úsměvu. Jakožto zaměstnanec jste zde navíc hnáni jak manažery, tak i spěchajícími zákazníky k maximalizaci efektivity vaší práce. V některých supermarketech vedení dokonce i odepřelo prodavačům právo při této práci sedět pro jejich větší pohyblivost a zrychlení práce. V případě nadbytkuzaměstnanců dochází i k tomu, že je nejpomalejší z nich na pokladně za nějaký časový úsek pro výstrahu ostatním propuštěn. Zároveň při této práci částečně vykonáváte i práci detektiva, jelikož máte povinnost vizuálně kontrolovat košíky zákazníků (například obsah bas od piva atd.), abyste zjistili, zda zrovna nekradou. Největším testem vaší psychické odolnosti při této práci však bývá nutnost zavolat někoho z vedení kvůli stornu. Nepřátelské pohledy čekajících zákazníků ve frontě nemusí být ihned pro každého snesitelné.


Jste rovněž neustále nuceni předpokládat skutečnost, že vaším zákazníkem u kasy je tajný zákazník, tj. kontrolor z podniku. Ten u vás tajně nakoupí a následně manažerovi sepíše zprávu o tom, jak byl s vaším výstupem spokojen. Kontroloři se často pokouší z prodejny něco propašovat a zkouší, zda si toho všimnete. Například oznámí odlišný stav kusů pečiva, než je tomu ve skutečnosti.

V zákulisí podniku, tj. ve skladu a při doplňování zboží, se rovněž často zaměstnanci setkávají s tím, že jsou nuceni „čarovat“, co se týče dat spotřeby různých výrobků. Jednak dochází k produkci obrovského množství odpadu z těchto supermarketů (hlavněprošlé a neprodané spotřební zboží), ale také i k umělému prodlužování dat spotřeby. Běžnou praxí je třeba vybalování prošlého zboží (sýry, šunka, atd.) na pult lahůdek pro jeho okamžitý prodej. Notoricky známou se například stala kauza okrajovaného zkaženého masa v řetězci Hypernova, který patřil firmě Ahold. Podobné problémy se však v nedávné historii objevili i v řetězcích Billa a Tesco. Dnes firmě Ahold patří řetězec Albert, který byl s Hypernovou sloučen, a také řetězec Interspar. Firma Ahold v minulosti čelila i správním řízenímkvůli výskytu krys v jejich skladech a také kvůli umělému navyšování cen cigaret oproti cenám na kolku.

Obecně vzato tedy není práce v supermarketu rozhodně klidným povoláním, které by vám nabízelo životní jistoty. Prodavačky bývají dnes v ČR extrémně levnou pracovní silou navzdory tomu, že údajně ekonomika ČR posiluje. Mzdy se ještě navíc uměle udržují dole posilováním rezervní armády pracujících z východní Evropy. Je to příklad toho, jak zisky v kapitalistickém volném trhu jdou do kapes výhradně bohatým. Je třeba si toto uvědomit a až příště budete čekat ve frontě u pokladen, zvolte podle toho svoje chování směrem k těmto zaměstnancům. Vaše nervózní vystupování jim jejich pracovní den rozhodně neulehčí a neuvěřili byste, jakou jim udělá radost takové dýško i v hodnotě jedné koruny, pokud jste si tedy jisti že si ho prodavač bude moci nechat. Svoje chování k těmto lidem raději volme v mezích solidarity a uvědomme si, že mnoho problémů (jako je třeba přístup vedení), které tito lidé zažívají na svých pracovištích, zažíváme i my, ostatní pracující. Ve skladech, továrnách, či jinde.

<mh>

edit <er>

#ČR

2 zobrazení