Nedávno se na iDnes objevil „projekt o chudobě“ – angažovala se v něm poslankyně za TOP 09 Markéta Adamová, invalidní důchodce Emil Jíra a novinářka Mladé Fronty – Zdeňka Trachtová.
Cílem tohoto projektu bylo ukázat, jak je reálně možné vyžít se 113 Kč na den. Při čtení finálního článku si musí člověk klepat na čelo. Paní poslankyně využila tohoto experimentu ke své propagaci, jako největšího lidumila a z chudých nepokrytě dělá idioty, kteří jsou líní a neschopní. Časem novinářka a paní poslankyně přiznávají, že je limit 113 Kč „obtěžuje“ při běžném dni. Navíc nemusí ani řešit další stovky problémů, které skuteční chudí řeší – nákup léků, zařízení do bytu, oblečení, doprava, (v případě rodin) potřeby pro děti do školy. Dokonce mnoho studentů může potvrdit, že se se 113 Kč dá na jídlo vyžít, ale těžko srovnávat studenta a invalidního důchodce. Tento experiment pouze (dost neobratně) imitoval určité aspekty chudoby.
Paní poslankyně se vítězoslavně chlubí fotkami aranžovaného jídla, říká, jak je to na chudých, aby změnili svůj společenský status skrze ochotu pracovat do naprostého úmoru v práci. Korunu jejímu pokrytectví dává fráze „Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho chytat ryby a pomůžeš mu na zbytek života.“ Ano, paní poslankyně, nepochybujeme o tom, že jste si v kuloárech nachytala pěkných pár „kapříků.“
Co dál? Paní poslankyně postovala fotky s nabídkami práce. Univerzální to lék na chudobu, ale vidět někde nabídku práce – neznamená, že ji dostanete. V současné době vás u pohovoru může potopit leccos. Jste čerstvý absolvent a je vám kolem dvaceti až dvaceti pěti? Výborné, věkově odpovídáte, ale chybí vám třicet let praxe. Jste matka od rodiny ve středním věku? OK, máte zkušenosti, ale „starého psa – novým kouskům nenaučíš“ a navíc jste žena, což samo o sobě je dost velká nevýhoda, protože budete brát cca o 22% méně, než mužští kolegové. Transgender lidé z řad pracující třídy jsou také kapitola sama pro sebe a jejich vyhlídky na „lepší práci“ jsou též mizivé. O různých náboženských a národnostních minoritách nemluvě. A takto bychom mohli jmenovat další a další skupiny a důvody, proč si (v očích zaměstnavatelů-kapitalistů) nezaslouží „lepší práci.“
Samozřejmě, paní poslankyně by nám dozajista vytřela zrak nějakým tím paušálním moudrem a všelékem na tyto sociální neduhy naší nemocné společnosti, je totiž zvykem celé TOP 09 hrát si Centrální Mozek Lidstva.
Neprodlužujme agónii pravičákům a shrňme jejich tvrzení. Aby se z chudoby dokázal člověk dostat, tak musí nelidsky otročit (častokrát i víc jak) dvanáct hodin denně. Rodinu, přátele a veškeré společenské aktivity nechat ležet ladem, požírá to čas a čas jsou peníze. Podle pravice by měl člověk v práci i nocovat. Otázkou je, co pak člověku ze života zbývá – než jen vidina dalších dnů v novodobém otroctví?
A ještě poznámka, před takřka třemi dekádami nám byl slibován blahobyt, říkalo se, že do deseti let od Sametu doženeme západní země. A v čem je doháníme? V počtu bezdomovců, drogově závislých, chudých?
Kapitalismus nám dává tvrdě najevo svou nelítostnou povahu, je čas sundat si růžové brýle a přiznat si, že problémy kapitalismu mají systémový charakter. Musíme se v nejbližším období snažit zlepšit situaci chudých a vytvářet přechodné požadavky, jimiž se můžeme přiblížit přechodu ke kvalitativně vyššímu společenskému řádu. Je čas hodit kapitalismus na smetiště dějin.